Blog Ondřeje Dúbravčíka

Depka

Dopadla na mě depka. Venku je hnusně, zítra do školy a ještě dělám kámošovi web a on chce kombinaci barev: modrá, žlutá. Moc hezký stránky mi z toho nevycházej

O všem, co mohl děda slyšet

Ve čtvrtek jsem si v práci zase užil s hluchavkama. Hluchavky jsou hluší důchodci na telefonu, kteří z celého hovoru zpravidla slyší jen zvonění telefonního přístroje. Takovým lidem bych ze zákona zakázal vlastnictví všeho, co je pro ně zbytečné (třeba ten telefon), bohužel však nemám tu moc, a tak si na aktivu všichni každý den alespoň jednu hluchavku prožijeme.

Zadání: Nabídnout panu T. služby telefonního operátora. Přístroj párkrát zazvoní, zvedá ho paní T. Já: "Dobrý den, mohl bych prosím mluvit s panem T.?" "Ano. Dědo!" Ach můj bože, dědu ne! Chvíle pauzy. Pak mužský hlas hlasitě: "HALÓ?" Já: "Dobrý den, tady..." Pan T. mi skáče do řeči: "HALÓÓ? Já špatně slyšíím!!" Vyčerpán dnem i zkušenostmi okamžitě navrhuji: "Mohl bych tedy znovu mluvit s vaší paní?" "Dobře!" souhlasí pan T. a vrací sluchátko manželce. "Ano?" ozývá se znovu příjemný ženský hlas. Opakuji pozdrav a vysvětluji, čeho se bude týkat náš rozhovor a zda mohu poprosit paní T. o pár minut času. "No dobře, ale to mohl slyšet i děda," zněla odpověď, která mě naprosto vyvedla z míry. Škoda totiž, že čeština tak krásně nerozlišuje jako angličtina, jinak by se jí lépe vysvětlovalo (a mně ostatně taky), že děda sice byl "allowed", ale nebyl fyzicky "able" mou nabídku slyšet.

O dalším zásahu paní Sklerózy

Musím se vrátit k tělocviku. Tím nejlepším na celé první hodině byl totiž minipříběh o botaskách (divím se, že jsem na něj zapomněl). Už jsem několikrát psal, že jsem silně sklerotický, nebo spíše roztržitý. A tak jsem si tentokrát z domu na koleje neodvezl žádné boty na cvičení. Nechápu, v čem jsem chtěl tancovat, ale vysvětluju si to tak, že paní Skleróza si zase zařádila. Naštěstí Ondra a jeho Pavlínka dojíždějí do Brna každý den a v podobných situacích mi pomohli už mockrát (musím vzpomenout třeba těžký slovník, který mi vezla Pájová na státnice, nebo náhradní boty, které mi přivezla také Pájová poté, co se na mně ty první rozpadly). A tak jsem je poprosil i tentokrát. Situace nebyla neřešitelná, Ondra slíbil, že mi je přiveze, a i když mi pak ještě volal, že moje sestra našla tu botu jen jednu, ale že mi ji stejně přiveze, věděl jsem, že jde o vtip a že své botky dostanu. Dostal jsem je i přesto, že rychlík měl ten den dvacet minut zpoždění, že Ondra stále tvrdil, že má jen jednu a že během cesty barvitě vylíčil příběh celému širému okolí. Pointa příběhu je ale v tom, že první, co nám Alena na hodině řekla, bylo, že lepší bude, když si boty vyzujeme a budeme tancovat bosí. Takže už je nebudu potřebovat.

Něco pro Mozillisty

Přidal jsem měnění stylů i pomocí alternate stylesheet. Takže pro změnění vzhledu stačí cca dva kliky a žádný odesílání na server.

p.s. Při testování v Mozillích prohlížečích zjišťuji, že tam hapruje styl Vlasatice. Omlouvám se a nejbližší době to opravím.

Jsem důležitá jako prdel aneb jak jsem si kupoval měsíční na šalinu

Asi si všímáte, že poslední dobou moc nepíšu. Má to hned dva důvody: 1) Moje oči pořád nejsou v pořádku, 2) Stále se množící problémy na straně serveru — práva k zápisu do souboru se samy mění na 644, tudíž se do nich nic nezapíše. Takže až se vám například někdy nepřidá komentář, je to z tohoto důvodu.

Ale vrátime se k tomu, o čem jsem chtěl napsat. Včera jsem si kupoval měsíční na šalinu. Trochu s předstihem, abych nemusel čekat v těch vražedných frontách na přelomu měsíců. Sice včera (25. 2.) už na dopravním inspekorátě (nebo co to je) bylo pár človíčků, ale fronty se daly přežít. Co však předvěděly prodavačky na druhé straně skla prodejny, to mě pobavilo.

"Musí tam být aktuální fotka paní/pane" křičely na roztřepané důchodce.
"Já potřebuji vystřídat, nevidím na konec fronty" ozývalo se gestapáckým tónem zpoza pokladny.

Ach jo pomyslel jsem si a už na mě přišla řada. Dostal jsem strach. Co když dělám něco špatně, co když moje půl roku stará fotka na šalinkartě není aktuální, co když nejsem student, mám dost peněz?

Paní u pokladny přísně zkontrolovala rengenovým pohledem, zda nejsem terorista z Al-kajdy, ale opravdu student. Kontrolovala strukturu karty i pohledem z boku. Srovnávala číslo ISIC karty a číslo napsané na šalinkartě. No zkrátka to víc zdržovat nemohla. Nakonec natáhla ruku pro 200 Korun českých a hodlala nalepit kolek na měsíční. Furt mě však kontrolovala přísným pohledem vězeňského bachaře. A právě proto mi novým kolkem přelepila kolek ještě čtyři dny platný.

Musel jsem se začít smát. Bez omluvy servala tento kolek z karty a nalepila ho kam patřil. Ja všechno posbíral a radši rychle odešel.

No, byrokracie vládně všude, ale když úředník si o sobě myslí jak je důležitý, to je stračný neštěstí.

O tělocviku na MU, ale nejen o něm

Už mi to začalo. Ne, nestříhali mě do hola, malého chlapečka, to jsem jen navštívil první tělovýchovnou hodinu Masarykovy univerzity. Já a tělocvik se nemáme moc rádi, proto jsem promýšlel různé strategie. Jednou z nich byl i takový přístup, kde bych se moc nenadřel (třeba zdravotní těl. vých. nebo pilates). Ještě před tím jsem si ale zaregistroval tanec — na základě strategie zvané "využij toho, že to je zadarmo, když se jinde za to platí těžký háky". První strategii jsem už nestihl uplatnit, ačkoliv by možná nakonec vyhrála — zkrátka jsem dostal strach, že budu muset moc makat. A tak mi zůstal ten tanec.

Lekce budu mívat v malé tělocvičně na Vinařkách. Nevypadá to tam špatně. Nejbližší okolí areálu dokonce připomíná horské středisko. I uvnitř to docela ujde. Samotná hodina naopak předčila má očekávání, slečna Alena nám hned nabídla tykání a informace o děsivých rozcvičkách se ukázaly být mylné. Z hodiny jsem odcházel spokojen, že jsem si příjemně protáhl tělo.

Jsa příjemně naladěn, vydal jsem se pěšky ku škole. Po cestě je hi-fi bazar, kde jsem se chtěl informovat na ty reproduktory z ElectroWorldu. Chci je prostě co nejlevněji, i za cenu toho, že by byly z bazaru. Nikde jsem je neviděl a už jsem se chystal k odchodu, když se mě paní zeptala, zda mám přání. Vysvětlil jsem jí situaci, že sháním monitory k počítači a že by to možná mohly být i ty Geniusy. Jakmile jsem vyslovil název, sdělil mi její kolega (a pravděpodobně vedoucí obchodu), že jsou hi-fi bazar a že se nezabývají low-endem. Sdělil to hlasem, který postrádal jakékoliv citové zabarvení, ale význam věty byl jasný. Podobné poznámky mě natrvalo odpuzují od podniku. Jeho podřízená to dovršila tím, že mi místo toho zkusila ponouknout pět jedničky od Aiwy a Thomsonu. Ha ha, hi-fi.

Ophthalmo-framykoin, sláva mu

Poslední dobou jsem vůbec neviděl na své oči. Dostal jsem totiž zánět spojivek. Nevím ale proč. Za prvé — jsem alergik, takže zvýšená koncentrace alergenů, mohla zpusobit mojí indispozi. Nebo možná virový původ. Třeba na mě někdo v šalině prskl a bylo to. Nebo třeba vítr podráždil moje sliznice v očích... Nevím, nevím. Ale včera jsem si už chtěl kupovat bílou hůl.

Naštěstí zakročila moje maminka (jinak dětská lékařka) a promazala mi oči ophthalmo-framykoinem (nebo jak se to píše ) a já šel spát. Ráno jsem vyskočil z postele čilý jak rybička a oči mě už tak nebolely a skoro nesvědili. Děkuji firmě Léčiva a.s.

O nových albech

Na světě ale neexistuje jen Grey Album. Dnes jsem měl dopoledne čas, tak jsem zašel do obou brněnských Bontonlandů, abych si poslechl něco nového. Nesomruju u přepážky, samozřejmě čerpám ze stojanů. Takže, co bontonlandské stojany nabízejí pro náročná ouška? Zde jsou mini mini recenze:

The Strokes — Room on Fire Druhé nejlepší zahraniční album roku v anketě Ultramixu. Hudebně je to něco mezi Red Hot Chilli Peppers a veselejší tvorbou The Cure (ani jedno výrazně neposlouchám, takže jde jen o přibližný dojem). Mě osobně to nijak neohromilo (prý tam jde o texty), ale taky nevadilo a neurazilo. Prostě příjemný rock. Jen nevím, proč je v každé skladbě na vokál aplikován ten divný filtr.

Norah Jones — Feels Like Home Objev loňských Grammy. První album bylo opravdu příjemnou poslechovou záležitostí. Po rychloposlechu novinky jsem však měl pocit, že už to není tolik o jazzu jako o country (některé písně jsou vyloženě v tomto stylu), což nemusím.

Veneer — Light Nová slovenská kapela dosyta využívající producentských zkušeností Dušana Neuwertha a nově i Milana Cajse (Tata Bojs, producent Dušan Neuwerth). Na zvuku jejich debutu je to znát. Prostě něco mezi Biorytmy Tata Bojs a V siločarách Kryštofa. Deská má nápady, ale musel bych si ji poslechnout víckrát, abych mohl napsat, že mě opravdu zaujala. A taky mi vadí ta slovenčina.

Také jsem zahlédl debut 100 °C, ale už nebyl čas. Naopak v žádném z Bontonlandů nebyli noví Monkey Business .

O šedém úterku mého jmenovce

Pokládám za svoji povinnost připojit se k protestu proti jednání s autorskými právy. Nejen proto, že s tím vlastně nemůžu nic dělat (Ondra prostě zrušil všechny styly, všechno je šedé a já nemám ani potuchy o tom, jak to změnit ), ale hlavně proto, že autorem Grey Alba je můj jmenovec — DJ Danger Mouse. Bohužel však nejsme příbuzní a ani jeden z nás se tak doopravdy nejmenuje (mé odtajnění je na spadnutí )

Než jsem sem hodil svůj názor, projel jsem svých pár oblíbených blogů a pár blogů, na které jsou odkazy na těch mých pár oblíbených, abych zjistil, jak jsou na tom čeští bloggeři se šedým úterkem. Názorů je poskrovnu. Grey Album stranou nechává Pixy (vzhledem k jeho několika posledním zápiskům se ani nedivím ), nereaguje Arsinoe a dokonce ani Filip Rožánek. Já se plně shoduji s reakcí Maurů, naopak nemohu souhlasit s Richardem. Konkrétně k jeho případu: Nejde o to, jestli se Grey Album někomu líbí nebo ne (mně se třeba nelíbí ani White Album), ale právě o smysl autorských práv. Když Paul van Dyk (kdyby někdo nevěděl ;-) v jednom televizním dokumentu prohlásil, že je hrozně rád, že se mu podařilo sehnat práva na téměř všechny jeho skladby, a tak mohl vydat sbírku vlastních remixů, vřela mi krev v žilách. Myslím, že nemá smysl to více komentovat.

Protestem jsme se dokonce dostali na Nárazník, který byl mimochodem mým oblíbeným Ultramixem vyhlášen webem roku. A propos, když jsme u té jejich ankety, musím se s vámi podělit o pár nejlepších výsledků:

MC roku — M. C. Putna;

Čivava roku — DJ Bobo;

Sourozenci roku — 1. Chemical Brothers, 2. Warner Brothers, 3. Udaj a Kusaj.

No nejsou to blázni? Já je prostě žeru...

Grey Tuesday

Tak jsme zešedli, ale jenom na jeden den. Proč? Protože!

O vrtoších počasí

To počasí se vážně zbláznilo. (To jsem nenašel na internetu, to vidím ) Proč sněží, když se z toho na zemi hned dělá ten šurvajz? Přes noc to zase zmrzne, že? Jako když jsem ráno upaloval na vlak. Ony ty moje gármyši (čti dole) totiž ještě ke všemu kloužou. Ale hrozně, víc než kdejaké moje dřívější botky od Vietnamců. To je outdoor!

Teď spokojeně větrají pod stolem, protože nejsem schopen v nich vydržet dýl než čtyři hodiny (taky tlačí do paty — jen jedna; já už si je vážně nikdy nekoupím!). Na stole naopak schne plakát Dana Bárty, který jsem si ukradl na nástěnce. Neměl jsem ho kam schovat při cestě do menzy a zpět, tak jsem ho nesl v ruce a on mi navlhnul. A prý má takhle divně sněžit až do večera. A Bártu čeká ještě cesta do menzy a na přednášku a na šalinu a na kolej...

O Dangerově pozdním odpoledni

Tak už mi to taky začlo. Úspěšně jsem vkročil do jarního semestru. Mám za sebou už dvě přednášky, přestože tomu osud nechtěl. Já jsem nad ním ale vyzrál. To bylo tak: Přijel jsem do naší jihomoravské metropole v osm ráno s tím, že na desátou musím být na první přednášce. Hned na nádraží jsem ale potkal Ondru s Pájovou. Udělali si neplánované volno a chystali se domů. Nedalo se nesplknout. Mezitím jsem vytrvale sháněl týdenní jízdenku na šalinu. Neúspěšně. Docvakám tedy to, co mám v peněžence — třeba to bude stačit. Hurá na koleje a rychle vybalit. Čas se krátí. Do toho přišly nečekané střevní potíže... Šalinu zpět jsem chytal téměř za ocas. Třešinkou na dortu mi byla možnost nerušeně počítat semafory na trase Komárov — Česká. Stihli jsme každou červenou. Já tu přednášku ale stihl!!! A možná mě to i bude bavit. Je to o mezinárodních organizacích.

Teď mám v rozvrhu několikahodinovou pauzu. Rozhodl jsem se, že čas strávím v počítačové učebně, kde je internet zadarmo (jak já se na to těšil). Můžu si tak vyzkoušet, jaké to je, být tím správným bloggerem. Můžu surfovat a když něco zajímavého objevím, hned o tom můžu i napsat.

O trablech s internetem

V posledních dnech tak trochu zlobí. Internet jeden. Přitom nám vládne všem, jeden nám všem káže a všechno to jde do prdele, chci říct — do temnoty. I události posledních dnů jsou spojené s internetem. Nečekaně jsem totiž v pátek schudnul o sto dvacet sedm korun, neb přišel účet za telefon a část "internet" se mírně lišila s tím, co nám tak poctivě počítá náš Connection Meter. Navíc se na účtu objevila částka sto korun za datové služby se zvláštním tarifem, což je, jak mi sdělila kolegyně na lince Telecomu, něco jako soutěže 906, akorát přes internet. Dodala, že uživatel by na to měl být upozorněn, pokud se na tyto stránky připojí. Ani já ani sestra si žádné takové hlášení nepamatujeme, natož nějakou internetovou soutěž. Tak jsem byl tak trochu rozladěn a závistiv lidí s Daty NonStop.

Vzápětí jsem otcovým jménem nahlásil nový tarif Telefon 180 + 660. Volala kolegyně z Českého Telecomu (pochopitelně jiná, v rámci brigády) a mamku ukecala. Protože taťka tomu moc nerozumí a já jsem naopak v telefonních účtech a cenách kovaný, nechal jsem si to jako manžel ještě jednou vysvětlit a pak jsem do nahrávání pronesl, že s tím souhlasím. Když jsme si to spočítali, byl by poslední účet kratší o dvě stovky, což se hodí. Vyzkoušíme a uvidíme.

Pan Troška je omezenec

Dnes jsem si přečetl v Mladé Frontě (v papírové verzi) rozhovor s panem režisérem Troškou a musel jsem to sem dát. Pan "režisér" se vyjadřuje k filmům, jako je Návrat Idiota, Záhrada, Matrix a Pán prstenů. Vyjádření k poslednímu jmenovanému mě nadzvedlo ze židle. Cituji:

Co celé trilogii vyčítáte?
Přiznám se, že jsem ty knížky,
podle nichž je trilogie natočena,
nikdy nečetl. Já totiž nemám rád
tyhle trpaslíky. Horko těžko jsem
předýchal první díl. Pak jsem si
půjčil na kazetě druhý. U něj jsem
chvílemi usínal. A zrovna když
jsem se probral, vidím na obra-
zovce nějaký strom. Na něm se-
děli dva z hlavních hrdinů. Najed-
nou ten strom otevřel očička a pu-
sinku a začal si s nimi povídat!

Ano vše co nenatočil pan Troška je stupidita. Musíme si uvědomit, tu genialitu příběhu, třeba v jeho Kameňácích. V průběhu filmu můžete odejít na záchod, povídat si s kamarádem, vysát byt nebo si zdřímnout a nit příběhu se nepřetrhne. Furt se v něm budete orientovat. A postavy nemají tak složitá jména. Kdyby Tolkien pojmenoval takového Stromovouse jako Pepík, hned by to pro pana Trošku bylo snáze pochopitelné.

Filmu zdar a tomu českému lidovému zvláště

P. S. Nevíte někdo kde bych nalezl ten rozhovor v digitální podobě?

Opera na pozadí

Jako správný fanda jsem sem musel dát tento link. Zkrátka, dejte si Operu na pozadí:

http://my.opera.com/community/gfx/wallpapers/

Kultura a Linux

Včera naše silná trojka (Já, Pavlínka a Dave Danger) navštívila stužkovací ples mého bývalého gymnázia. Sešel jsem se tam z pár bývalými spolužáky. Nic jsem nefotil, neb můj "super foťák" je na reklamaci. Ale hodně lidí tam foťák mělo, takže fotky časem budou.

A dnes jsem se rozhodl, že nainstaluju Linux (Knopix) na hardisk. Tak se mi to nepodařilo. Po dlouhých hodinách zálohovaní a defragmentace mi instalator oznamil, že disk je fragmentovaný a nic nebude A do kompletního reinstalu se mi opravdu nechce.

Jak to?

To je zajímavý, poslední dobou když chci něco napsat do svého Zápisníčku, tak PIPNI.cz nechce spolupracovat. Prostě se mi zobrazí hláška — Could not connect to remote server, A tak vždycky sleduju kdo z Bloggerů je taky na PIPNI a u kterých se mi zobrazuje stejná hláška. Jen tak namátkou: Holasi Blog, Ženy mužům a třeba Lukáš Mačí na webu.

Ale JAK TO že server Pipni jede bez problémů?

Včera, dnes a zítra

Včera jsem jen tak z PDA naznačil, co se mi stalo. Neb jsem se také včera nemohl dostat na server, píšu o tom až nyní.

Ve škole jsem měl čtyři hodiny Matematiky II. To byl můj mentální porod. Ani nevím co jsme počítali (na přednášce), protože v učebně bylo cca 5 125 450 studentů a já seděl v poslední řadě a k tabuli jsem to měl asi 50 metrů. Samozřejmě starší garda u nás ve škole (přednášející) ignorovala takové věci jako mikrofon a na tabuli psala co nejmenším písmem a nejlépe vyblitě zeleným fixem.

Ani nevím co jsme počítali (ve cvičení). Trochu jsem se nechytal. Ona jednosemestrová přestávka mi moc neprospěla. Horko tam bylo, studentů jak nasr.., ale paní cvičící byla fajn a moc nás nedusila. A pronesla zajímavou myšlenku, kterou zde musím napsat:

Vysokoškolský učitel se liší od středoškolského tím, že si po sobě utíra tabuli.

Tolik pravdy, v tak krátké větě.

No a pak jsem jel domů. Teda chtěl jet, ale Pavlínka mi zavolala, že jí je tak nějak smutno na dušičce a jestli bych na ni půl hodiny nepočkal. Počkal! A to byla kardinální chyba.

Vlak jedoucí od Náměště na Brno srazil v Omicích (u Lomu) Avii. Takže se čekalo na Policii a Hasiče. Vrtulník odvážel zraněné... A my čekali ve Střelicích. Ve Vietnamských vlacích. Ach jo. Ještě mě cesta z Brna domů netrvala dvě hodiny.

Za chvíli jedu na Základy Podnikové ekonomie (zase) a doufám, že se to nebude opakovat. A zítra? ZÍTRA MÁM VOLNO!!!

Aktualne z PDA

Zrovna stojime ve Strelicich na zastavce a cekame az se uvolni trat. V Omicich totiz vlak (jiny) sejmul nekoho na prejezdu. Kdybych necekal na Pavlinku, byl bych uz davno doma

O světě kolem nás

Nová Nova přišla v posledních dnech se dvěma zajímavostmi, které mě přinejmenším zaujaly:

Sbohem muslimským šátečkům ve Francii

Tuto kauzu jsem zahlédl včera ve Střepinách. Ve Francii byl přijat zákon, který zakazuje muslimským ženám nosit na hlavách jejich šátky. Myslím, že to formuluje tak, že se nesmí nosit náboženské symboly. Platí to ale jen pro muslimy nebo si už žádný Francouz nevezme na krk křesťanský křížek? Střepiny kupodivu nabídly dva pohledy. Jeden demokratický: Demokratická země by toto zakazovat neměla. Zvlášť, když je to země, kde žije nejvíce muslimů v Evropě. Důsledkem zákona může totiž být vlna terorismu, kterému měl tento zákon paradoxně zabránit. Druhý pohled byl nabídnut až v závěru reportáže a můj do té chvíle jasný názor změnil k nepoznání. Když dívka přijede do Íránu, taky se nesmí ukázat v plavkách. Jasně, je to názor spíše úsměvný, ale poměrně trefný. Neměli by i emigrující muslimové počítat s jistými ústupky v nové zemi? V současnosti nevím, na čí straně bych měl být, zřejmě ale zůstanu blíž té demokratické.

České Horalky vs. slovenské Horalky

Tuto čerstvou informaci jsem zkonzumoval v dnešních Televizních novinách. Firma Opavia změnila obal svých Horalek tak, že se teď nápadně podobá obalu tradičních Horalek ze Slovenska. Slováci se teď brání, protože obaly jsou si podobné jak vejce vejci a při koupi může (prý) dojít k nechtěné záměně. A já se jim nedivím, protože slovenské Horalky, které se mimochodem dovážejí i k nám, jsou nejlepší oplatky na světě a já na ně nedám dopustit. Držím jim palce!

O mechanickém pomeranči

Tak to mám konečně za sebou. Viděl jsem nejoblíbenější film své sestry, její absolutní, totální a nepřekonatelný favorit světové kinematografie — Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka. Už to muselo přijít, její přemlouvání nebralo konce. A můj názor? Alternativu docela snesu, dle mého názoru rozhodně existují z mnoha hledisek lepší filmy, než je třeba Harry Potter, Mechanický pomeranč se mi ale do mnoha těchto hledisek nevejde. Nějak se prostě nerad nechávám znechucovat. (Proto taky třeba neposlouchám Psí vojáky.) Navíc jsem nepochopil, proč se to jmenovalo Mechanický pomeranč. Po řemeslné stránce jde ale opravdu o jedinečný počin, kamerou počínaje, hudbou konče. Ta dekadentní atmosféra, kterou má film u diváka vytvořit, mi ale nepadla do nálady a zřejmě znovu hned tak nepadne.

Po dlouhé době ve škole

Tak jsem byl dnes ve škole. ACH MŮJ BOŽE! Cvičení z Marketingu. Paní(nebo slenčna) cvičící najela hned na 100%. Ptala se nás na definici slova Marketing, a pak nás různě masírovala různými otázkami, jako bychom to studovali rok dva. Pak nám oznámila, že každé cvičení bude písemka. Uf. Ještě rozdala nějaký časopisy a museli jsme si dělat poznámky, pak je sebrala a příští týden máme presentaci, jen z těch poznámek. No zkrátka drsný. Zítra mám matematiku, tak mi držte pěsti.

O svatém Valentýnu

Už jsem to psal posledně — nesnáším svátek Valentýna. A abych ta slova podtrhl, vyrazil jsem s Pájovou a Ondrou na Valentýnskou show, která se konala v brněnském Špalku (Špalek je Velký špalíček). Na akci jsme dostali avízo od kamaráda, říkejme mu třeba S., který se dva týdny před tím stal členem pěvecko-taneční skupiny Perplex, která tam měla vystoupit s několika svými kousky. "Bude to bomba," lákal nás S.

Natěšení jsme se tedy vhrnuli do Špalku a s napětím očekávali, co se bude dít. Jako každá velkolepá show i tato začala o čtvrt hodiny později, kdy skončila, nevím, protože se tam nedalo kam sednout a ze samého stání rozbolely Ondru nohy. A protože Ondra byl ten den nepsaný vedoucí výpravy, opustili jsme besídku předčasně.

Slovo besídka, které jsem právě použil, je na místě, protože z velkolepé show ve druhém největším městě republiky se nakonec vyklubala akce, která by z fleku mohla do náměšťské cokolivny (rozuměj sokolovny, kde se pořádá cokoliv). Vezměme to třeba v abecedním pořadí:

anketa: Kdo byl sv. Valentýn? Pro tupé tu byly tři možnosti, z nichž by blbou vybral blbější.

Barbie a Ken: ústřední dvojice, která se proplétala davem lidí a nabízela anketní lístky. Jak podotkl Ondra, typická nabubřele valentýnská dvojka. Všechno cukrdlátkově růžové, ale zítra bude rozchod, protože Ken je buzerant.

barmani — číšníci: v programu se objevily dvě dvojice ze dvou škol (ten Valentýn je přeci o párech), aby nám předvedly, jak se profesionálně připravují nápoje či poháry. Je to takové to divoké šejkrování, házení s lahvemi, žonglování se šlehačkou a podobně. První dva připravovali poháry. Neměli to ještě v rukou, takže to trvalo trošku dlouho a nemělo to dynamiku. Aspoň ale odnesli všechno nádobí, které si přivezli, což se nedá říct o druhé, bratrské dvojici. Rychlost hudebního doprovodu o deset bpm vyšší, dynamika, lahev se ve vzduchu točila tak rychle, že ji nebylo pouhým okem možno spatřit, prostě šmrnc na poloprofesionální úrovni. Pak ale Mario zrušil sklenici, v níž měl téměř hotový nápoj a pak i láhev, z které připravoval reparát, a na zemi zůstal bordel.

moderátorka: Nechci urážet, ale to bylo fakt jelito. Chápu, že se člověk přeřekne, ale na ní bylo vidět, že by jí více sedlo, kdyby se byla narodila v Anglii, kde se neskloňuje (spojení "najděte si Bárbího a Kena", "pro Kennyho a Bárbí" nebo "Bárbí a s Kenem" mluví za vše). Perličky "vé vé vé velkyspalicek tecka cézet" (ne tečka) nebo "John Travolta s Olívií Newtonovou Pomlčkovou Johnovou" už jen dávaly tušit možný příbuzenský vztah s Kateřinou Snídaněsnovou Hrachovcovou.

Perplex: Údajně známé brněnské seskupení. Katastrofa. Za bombu bych to mohl označit jen, kdyby: jich bylo víc než šest, uměli tancovat a nezpívali na playback! Poslední argument se nám S. snažil vyvrátit tím, že se nám to jenom zdálo (koukali jsme na to shora), vzápětí však dodal, že jeho hlas zněl jinak, protože svou část ještě nestihl natočit. Také on umí tancovat líp, bohužel se na jeho výstupu podepsal těžký nedostatek zkoušek. Jestli to takhle chtějí zopakovat na svém dubnovém vystoupení, tak snad alespoň budou mít tolik soudnosti, že vstup bude zdarma.

Sečteno, podtrženo, já jsem se opravdu dobře pobavil. Ovšem ne vtipností, ale směšností. A to je sakrarozdíl.

Zase

Ano, zase. V dobrém i špatném smyslu slova.

• Zase mám krátké vlasy. Už jsem to musel shodit dolů, zima, nezima. Už jsem začal vypadat jako Sam z Pána prstenů
• Zítra zase jdu do školy. Ach jo Podívejte se, jakej mám rozvrh.

Dnešek v Brně

Dnes jsem byl celý den v Brně. Tradičně s Pavlínkou a Dave Dangerem. Udělali jsme si výlet do Brna spojený s vystoupením našeho kamaráda (v company, muzikálová skupina Perplex) ve Velkém Špalíčku. Ale k tomu se nechci vyjadřovat, to snad lépe a bohatším jazykem vylíčí Dave Danger. Jen k tomu chci říci, že tyhle Valentýnské akce, jsou stejně falešné jako sám Svátek sv. Valentýna. Všechno je o penězích a pokrytectví.

Chtěl jsem jen napsat o tom, jak jsem kupoval Li-Ion baterku pro Siemens C35i. Koupil jsem ji bez problémů, za přijatelnou cenu — 399Kč. A pak si ve vlaku čtu nálepku na zadní straně obalu baterie. Musím se smát. Nevím co si mám myslet. Tak je to Li-Ion baterie? Proč se k ní mám chovat jako k Ni-MH baterii. Poradí mi někdo?

O tom, co se vskutku stalo

Kromě toho, že se lidem narodilo děťátko (a ne jedno ), se za těch pár dní stala zase pěkná řádka událostí, o které bych se rád podělil. Rozdělím to do menších kapitol, ať se v tom dá lépe orientovat.

O mentálním bloku na blogu

V úterý k večeru jsem měl v práci pěkný řečový blok. Už jsem psal, že náplní této práce je něco jako telefonický spamming ? volá se cizím lidem a nabízí se jim služby. Měl jsem mluvit s nějakým mužem, ale zvedla to jeho žena. Slušností je, zeptat se, jestli by vám alespoň ona mohla věnovat chvíli svého času. Ta věta měla ukázkově znít: "Mohla byste mi tedy alespoň vy věnovat tři minutky svého času?", leč zněla: "Mohla by miste... mohla mi byste... mohla mi... sakra! Můžu s váma tři minutky mluvit?", doprovozená návaly smíchu a zvýšeným zájmem okolí (o koktu). Paní naštěstí pochopila, co jí chci sdělit, tak je věnovala. Korunovace úspěchem však neproběhla (ostatně jako obvykle).

O mém snu

Stalo se to ve středu dopoledne. Ve svém volném čase se věnuji hudbě. Řekněme na rádobyprofesionální technice ryze amatérským způsobem. K dokonalému štěstí chybějí jen monitory, rozuměj odposlechy, rozuměj zkrátka repráky. Chtěl bych něco lepšího, aby to opravdu znělo. Posuďte sami — moje současná výbava: zvuková karta ? 4 500 Kč, sluchátka ? 2 200 Kč, mikrofon ? 2 100 Kč. A do toho se mě Ondřej snaží nalákat na reprosoustavu za necelou tisícovku. A já se táži: Nevypadala by vedle toho všeho fakt blbě? I když, kdyby dobře hrála... Já nevím, z nějakého důvodu mám jakousi nechuť k sub-wooferům. Ale ta soustava ve dřevě za čtyřiapůl, kterou jsem ve středu dopoledne objevil v Electro Worldu hrála opravdu docela dobře, i se sub-wooferem. Navíc to byla sestava 5.1 velice pohodlným způsobem regulovatelná na stereo... Jsem příjemně nahlodán, jsa nucen brzy vyřešit nepříjemné dilema (původně jsem totiž uvažoval o stereosestavě za sedm tisíc).

O tom, že další gármyši mi nesmějí do domu

Chtěl jsem pořádné zimní boty. Takové, co mi v nich nebude zima a zároveň se nebude potit noha. Od bývalého spolužáka jsem dostal typ na boty značky Garmisch, které prý mají nějakou úžasnou membránu, která dokáže takové divy, že tu botu můžete nosit i v zimě i v létě a nikdy netrpíte. OK, řekl jsem si a jedny takové koupil. (A cena? Držte se ? 1 800 Kč.) Po návratu z testovací procházky(!) ve sněhu se mé palce nemohly dočkat teplých kamen a po obnažení ponožky jsem mohl definovat dokonce její "nacucanost" vodou. Ondrova poznámka, že ta super membrána, co pustí páru ven a vodu nechá venku, byla v mém případě našita obráceně, ve mně nahlodala červíka a botky putovaly na reklamaci. Když jsem to vyprávěl jednomu kamarádovi, zeptal se rovnou: "A impregnovals je?" No jistě že ne. Copak se to musí? Není tam kvůli tomu právě ta osmnáct set drahá membrána? Prý musí. Maje zúžený výběr, vzal jsem si jednou do sněhu podzimní polobotky za tři stovky z obchodu á la Vietnamci (leč solidnějšího), do nich tlustou ponožku. Palce úpěly, ale vlhkost žádná! Tomu vážně nerozumím. Impregnují je ve Vietnamu? Proč tedy nestojí dva tisíce?

Dnes jsem si jel Garmishy vyzvednout. Botky mi vysušili, naimpregnovali (celkový servis chvalitebný), já jsem je testnul a zatím bez vlhkosti. Co se týče mrznoucích palců, nevím, neb nemrzlo. Už teď ale vím, že tohle byly moje poslední gármyši, co jsem si koupil.

O svatém Valentýnovi

Zítra je ten děsivý, pompézní, nabubřelý, prachyberoucí, obchodníkůmskvělý svátek svatého Valentýna. Kdo to ještě nevěděl z nováckého zpravodajství, ohavných mailů (valentýnské letenky, valentýnská pohlednice od Nokia...), už to ví ode mě. Děsí mě ten trapný pocit, až své dívce (pokud kdy nějaká bude) budu muset vysvětlit, že se mi jako svátek zamilovaných daleko víc líbí doba, kdy začíná jaro, všechno se probouzí a ve výlohách je místo srdíček a pusinek něco mezi velikonočními vajíčky a vánočním jehličím... prostě první máj, a že bych toho Valentýna rád nechal jen tak prošumět kolem...

Opero, Opero... (Aktualizováno)

Slova chvály jsem na ni měl a ona teď tak zlobí. Přestala mi zobrazovat Rámce. Bez varování. Prostě se tváří, že to neumí, i když dobře ví, že dobře vím, že to uměla. A tak ohranou věc jako vlastní editaci vyhledávačů úspěšně ignoruje. Ach jo.

UPDATE 2

Díky neskonalé inteligenci Fóra Opery Richarda Holase , rámce opět fungují. Jen by to ještě chtělo ty vyhledávače.

Zdrcen ztrátou

Nikdy nebyl můj, ale přirostl mi k srdci tak moc, že od té doby co jsem ho musel vrátit, jsem nenapsal jediný příspěvek do blogu. Je to tak. Přišel jsem o notebook. Ne že by doma nebyl ještě jeden a půl (chybí monitor a jiné drobnosti), ale s ním si už do postele nelehnu (nevejdu).

Abych si spravil trochu náladu, tak jsem se přinutil přebrat a dotitulkovat seriál Futurama. Přebral jsem díly, co se mi válejí na disku a zjistil jsem, že z celkového počtu dvaasedmdesáti existujících dílů mi chybí sehnat už jen sedmnáct.

Taky jsem si už objednal Harryho Pottera 5. Nechci dělat reklamu, ale na http://www.kosmas.cz dávají do 21. února na Harryho slevu 20%. I s poštovným mě to vyjde pořád levněji než kdybych pro něj někam jel. V teple domova si na něj počkám. Přijít má v pondělí a to nemám školu. No a pak budeme chodit spolu na přednášky...

Včera se konala slavnostní premiéra. Poprvé v životě mi "Nápověda pro systém windows" pomohla. Hledal jsem zaškrtávací políčko jménem "přehrávat audio cd digitálně" (přes audio káblík připojím jen jednu mechaniku) a za nic jsem si nemohl vzpomenout kde jsem ho viděl. Schovávalo se, mrcha jedna, v ovládacích panelech pod ikonkou Multimédia, kam mě dovedla ona zmíněná Nápověda.

Anketa (uzavřena)

Jaký používáte styl tohoto blogu?

Tak jsem tu anketu uzavřel.

Účast byla nicmoc (spíš nic, než moc)
Hlasovalo 7 lidí a to takto:

• Standart styl používají 2 lidé
• Ocel a kůže — 1 člověk
• Pán prstenů — 1 člověk
• Žonglovací — 2 lidé
• Strom — 1 člověk

Naprogamoval jsem on-line statistiku používaných (a měněných stylů), nikdo nikam nemusí klikat a systém pozná jaký styl návštěvníci preferují.

Ha ha ha, to je ale kýč

Teď jsem poprvé vstoupil na stránky Blueboard.cz. A musel jsem se upřímně zasmát. Server, který má v záhlaví nevinný kukuč štěněte a v zápatí Otakárka Feniklového, to je bomba. Bohužel tento server se nazabývá zvířaty (to jistě víte), ale anketami, guestbooky...

To je kýč jako prase. A ještě tohle všechno dostalo Stříbrné jehličí Že by na Mraveništi neměli vkus?

Pomozte!

Netradičně bez O... Nedávno jsem někde četl kouzelnou větu o kriticích. Zněla nějak jako: "Když někdo kritizuje moje recenze na cédéčka větou, ať napřed sám něco složím, tak ať napřed sám napíše podobnou recenzi." Originál byl ale lepší, trefnější, šťavnatější a výstižnější. Nevíte někdo, kdo to napsal a kde? Díky.

O tom, na co jsem zapomněl

Pro samé krasobruslení jsem trochu upozadil další záležitosti, které se mě dotkly.

Začnu tím, jak jsme chtěli jít se sestrou, Ondrou a jeho Pavlínkou konečně oslavit konec semestru. Vybrali jsme si sobotu — a to byla chyba. V Náměšti jsou totiž hospody o sobotách tzv. RESERVÉ. Chodili jsme od jedné k druhé a všude četli jen "obsazeno" nebo "pro veřejnost uzavřeno". V té poslední možné pak byli všichni ti, co si udělali to samé kolečko už před námi, takže plno. Nakonec jsme se rozhodli vyjet nad město do nově otevřené Fontány. Trochu draho, ale po těch nervech mi to už ani nevadilo.

Před pár dny Ondra projížděl blogovou konkurenci a objevil, že jeden z mých současných spolužáků taky tzv. bloguje. Pokud nás budete číst oba, budeme se v tématech "škola" a "zkoušky" občas shodovat. Zde je na Michala odkaz .

V neděli jsem zase koukal na tu naši SuperStar. Dozvěděl jsem se, že konkurzů bylo víc a trochu netradičně porota dojížděla za účastníky. Včera běžela část z Brna, mně teď hodně blízkého města, takže jsem čekal na někoho známého... a objevil: Hvězdičku z Rozjezdů pro hvězdy Madalenu Joaovou. Nehledě na to, co si o SuperStar myslím, Mady má fakt dobrej hlas. Její bratr (tuším, že její bratr, po Brně asi moc Joaů nelítá) navíc nedávno taky začal dělat v Media Servisu. No není to šance využít příležitosti a navázat kontakty a známosti?

No a konečně jsem taky letmo zahlédl novou tvář staré Novy (deset let staré). Podařilo se mi zachytit Televizní noviny. Pominu-li fakt, že grafika silně připomíná ty staré známé TV noviny ze sedmdesátých let, jejichž "bestofko" můžeme vídat na ČT2 a že i tady se zeměkoule točí obráceně, zarazilo mě i ohudebnění znělky, které je poměrně dost jednoduché a nevýrazné. Prostě bez mága Železného to už bude jenom horší (ono to už i za něj bylo hrozné). Nova taky začala znovu vysílat Dallas a aby se to nepletlo, tak hned i s Dynastií. Jestli to budou vysílat jednou týdně, mám o nedělní program k večeři postaráno na pár let. Džejáre, Sůelin, Alexis, Krystl a Blejku, vítejte zpět!

Jsem pokrytec...

Díval jsem se. Česko hledá SuperStar. Zase. Ach můj bože. Nemohl jsem si pomoc.

Takže ještě pár poznatků.

• Omlouvám se Ondřeji Brzobohatému, že jsem tvrdil, že je protlačen. Není! Má talent! Má talent jako...perfektní hip-hopovej beat
• Náhodou všichni zpěváci co neuspěli stejně nechtěli být SuperStar. Být uhlazený pop-frajírek, to ne.
• Porotci jsou MÁSLA!
• Všichni z Prahy (a z Čech obecně) si nás brňáky (moraváky obecně) představují jako hovada v kroju, mluvící echt hantecem a nabízicí slivovicu, víno a klobásy. Tož to né, já su původem Valach!
• Název Česko hledá SuperStar není korektní, protože, já su taky Čech (i když Valach) a SuperStar nehledám

Jak básníci...

Včera jsme s Pavlínkou, mojí maminkou a sestrou byl v kině. Na filmu Jak básníci neztrácejí naději. Vcelku pohodový rodinný film, několik okatých reklam na auta, pivo... Ale určitě mne neurazil. V mnoha momentech jsem se u českého filmu zasmál. Nemůžu ho porovnávnávat s Kameňákem 2, neb jsem ho neviděl (a ani neuvidím), ale i tak si myslím, že Básníci jsou lepší film. Pokud máte peněz nazbyt, běžte na to do kina. Ale v televizi si to určitě nenechte ujít.

O ženských představitelkách v Básnících

• Michaela B. (Šafránkova nová láska, Zrzečka, Veverka) je sympatická, hezká, celkem dobře hraje. Na svoji roli se hodí. Myslím, že je nejkrásnější ze všech Štěpánových krásek
• Tereza Brodská (Ute, Superpopelka) je dobrá herečka, bohužel roli měla napsanou tak, že vyzněla jako unylá ženská ve středním věku. Škoda
• Eva Jeníčková (Ava Jansen, Vendulka Utěšitelka) je hrozná. Připadala mi jako její vlastní vosková figurína, vysušena treska. A ten přízvuk byl "PeRfektní".
• Adriana Sklenarikova (paní Krásná) je krásná a to je všechno. Hrát neumí, ale aspoň umí mluvit (narozdíl od Evy). Hrála pštrosa (husu s dlouhýma nohama)
• Markéta Hrubešová (sekretářka ředitele) byla okouzlující. Čím starší tím hezčí. Výrazně zhubla a už se ve svých filmech nesvléká. Moc jí to seklo

O padacím netu

A je to tady zase! A já myslel, že když přejdu od Tiscali ke Quicku, tak se připojení už nebude vypínat samo! Špatně! Tohle už jedu na druhých "prvních deset jednotek" .

O plácačích a exhibicích

Nesnáším ty tupý plácače v bílejch hadrech s raketama a míčkama! Když si někdo nedokáže naplánovat, jak dlouho bude hrát, tak ať nehraje. Řeč je pochopitelně o (pravděpodobně celým národem milovaném, jinak to nechápu) tenise. Nejsem naštvanej jen proto, že jsem byl kvůli tomuto sportu dvakrát dost citelně ošizen v ME v krasobruslení, ale mám pocit, že ČT2 by mohla šetřit i jinak, než vysílat šest hodin jeden sportovní přenos (nehledě na to, že to jednu chvíli dnes vypadalo na sedm hodin, to je skoro pracovní doba!).

Z dnešní závěrečné krasobruslařské exhibice tak bylo divákům nabídnuto jen jakési torzo, které mi však bohužel náladu nepřidalo. Pokud pominu neuvěřitelné technické úlety, kterými se Maďaři pokoušeli posunout záznamy krasobruslení zase více do experimentálna (například nesmyslné ladění osvětlení plochy s kostýmy účinkujících, takže černí Navka s Kostomarovem nebyli na černém ledě vidět, nepochopitelné záběry kamery a práce osvětlovačů vůbec), nemohu se ubránit dojmu, že jsem se (Ondro, já!!) cítil tak trochu znuděn. Ty tam jsou zřejmě doby, kdy exhibice byly hlavně show — každý se těšil, že se pobaví, protože bruslaři si dělali legraci nejen sami ze sebe, ale i z krasobruslení, a často předváděli prvky, které v soutěžích nejsou povoleny. Dnes všichni chtěli být vážní a ukázat se v nejkrásnějším světle. A tak zklamal i Plushenko, jehož namachrovaný obličej jsem dokázal snést právě hlavně v jeho vtipných exhibicích. Chtěl všem ukázat, jak opravdu bombastická je jeho nová volná jízda, kterou tak zbabral, a tak své exhibiční vystoupení podpořil houslistou. Jo, působilo to dobře, emocionálně. Ale nemělo tomu tak být při závodech?

Zkrátka, bez Anissiny s Peizeratem, Surie Bonalli a hlavně bez Phillipa Candellora už ty exhibice nejsou, čím bývaly . Jen v samotném závěru se na ledě objevil někdo se zeleným obličejem. Divákům se však nedostalo řádného vysvětlení. Byl to muž z tanečního nebo sportovního páru, který si pro exhibici zvolil hudbu z filmu Maska. Pravda ale zůstala v Maďarsku, respektive v Brně u Davise.

Komentáře a RSS

Takže jen krátce. Globální RSS komentářů naleznete na http://blog.dubr.net/RSSkoment.php

O včerejšku a dnešku

Dnes to chci pojmout tak trochu deníčkově. Mluvil jsem s Ondrou a naznačil mi, že už se tady něco na tato témata děje, než se ale pustím do studování a podrobnějšího rozboru, přispěju svou troškou do mlýna.

Ráno mě vzbudila sestra už v devět. Nepochopil jsem to. Včera přijela z přijímacích zkoušek na Baťovu univerzitu (hádanka: v jakém městě je Baťova univerzita? ) a byla totálně vyčerpaná. Totálně čiloučká začala už před devátou vybalovat, jako by nikdy nesdílela pokoj s bratrem.

Pak jsem vzpomínal na včerejšek. Volné jízdy mužů jsem v nejhlušších momentech prokládal netrpělivým hledáním naší nové superstar. Kdyby tohle včera neběželo, byl by tenhle zápis o nepodařené Plushenkově jízdě, kterou hravě překonal Neo — Joubert svým matrixovským nářezem. Jenže ono to včera běželo. A dnes běžela na ORF rakouská obdoba — Starmania. Rozdíl je v tom, že Rakousko už ode dneška svou superstar má, zatímco my jsme teprve na začátku.

Když začaly na Nově běžet první upoutávky, chvíli jsem vážně uvažoval, že bych se také zapojil. Od toho mě nakonec odradilo několik skutečností. 1) Je to na Nově (co Nova, to estráda... děkuji, nechci). 2) Osud těchto uměle vytvořených hvězd je nejasný a často politováníhodný. 3) Mám svou důstojnost a hrdost. Tu ale neměl dost velký počet těch, které jsem včera zachytil. Myslel jsem, že Superstar se od Do-rómi bude zásadně lišit. Jaké však bylo moje překvapení, když zájem o celorepublikovou popularitu projevil šišlající hoch nebo dívka se žvýkačkou. Někoho by mohlo zarazit také poměrně vysoké procento homosexuálů, ve Starmanii už jsem jich ale viděl dost (případný neúspěch na hudebním poli může dostát satisfakce na poli milostném ), takže mě to tak nepřekvapilo (i když ten Trezor byl fakt jetej). Na druhou stranu stále doufám, že u nás nebude vytrvale postupovat někdo jen proto, že nevidí.

Na závěr poprosím jedince, kteří to sledovali celé, o vysvětlení několika nejasností: 1) Jakým způsobem se získává většina při počtu čtyř porotců? 2) Co to zase bylo za moderátorskou dvojici? Tedy, výskyt mužské poloviny je mi jasný podle jména, je však ta dívka neúspěšnou kandidátkou na Superstar, která sice neumí zpívat, ale při konkurzu se odhalily její "mimořádné" moderátorské schopnosti?

Děkuji.

Zdravé sebevědomí základem zdravé společnosti

Včera po skončení mého oblíbeného kriminálního pořadu Vyšetřování na slepo jsem přepl na N@vu. Hle, co to na mě vyjeklo? A jó, vono to Česko hledá SuperStar. Kolik mladých lidí se odhodlalo ztrapnit se před kamerou, porotci a celým Českem (jak já to slovo nemám rád).

Zaujali mě hlavně tito tři jedinci (všichni mužského pohlaví) a těm jsem se od srdce zasmál (jak podlé):

1. Chlapec 1: Vysoký, štíhlý herec ze Semaforu (štěkař) s pěstěnými vlasy a hebkou pletí. Tak kolem dvaceti. Písnička: Trezor. Prý vyhrál Rozjezdy pro Hvězdy. Božínku, to byl ale cukrouš. Nic proti odlišné orientaci, ale on byl tak roztomilej. Nejde napsat jak, to se musí vidět. Neuspěl, ale prý hvězdou bude tak jako tak.
2. Chlapec 2: Starý kolem sedmnácti let. Při zpěvu písně Šopák od Těžkejch Pokondrů si vymýšlel slova. Píseň pojmenoval Šopán...a papričky kterejm to pálí. Porotci se nemohli udržet smíchy. Neuspěl, odešel, dal si frťana (17!!!, a kamery ho zabírali, Nóva může mít průser) a uklidňoval svoji maminku, která plakala a povídala, jak mu přála vítězství.
3. Chlapec 3: Taky něco mezi 18-20. Účes alá přeleženej kohout. Zpěv alá Gott, pohyby alá Gott. Celkové vyznění alá parodie na Gotta.

Podle mne, mám docela vysoké sevevědomí, ale taky jsem dost sebekritický. Do takovéto soutěže bych se nikdy nepřihlásil. Nova stejně z nikoho SuperStar neudělá. Ještě mám v živé paměti podobnou akci této známé komerční televize. Něco jako Česko hledá Superstarcobudeuvádětsnidanisnovou. Všichni vítězové/moderátoři stejně po čase zapadli a pak se museli hledat noví. Jedinej, kdo jakš takš přežil je ten "super vtipnej" "imitátor", který sem tam vystupuje v Nováckých estrádách.

A myšlenka na závěr. Konkurzy, porota, vybírání SuperStar. Dřina, hledání nejlepšího a vše uvádí protlačený synáček Ondřej Brzobohatý a potom vystoupí protlačené dcerušky Black Milk.

Na další díly se už nebudu dívat, ale pár si jich nahraju na video a budu si je přehrávat ve chmurných chvílích (třeba ve zkouškovým období) a jsem si jistý, že mi vždy spraví náladu. Protože vím, že exituje ještě někdo méně schopný, a bez sebekritiky, kterému se rád a s chutí zasměju.

Sportem k trvalé invaliditě

Tento článek bude takový jeden velký komentář k předešlému článku Dave Dangera.

Ano myslím si, že Dave je DIVNEJ. Něco jako krasobruslení je pro mne úplně zbytečný sport. Nejde o výkon, nejde o skore. Výhra je subjektivní záležitost. Při sledování usínám -> tudíž mě ucházejí ty úžasné Riddbergery. Možná si říkáte, že proti gustu žádný dišputát, ale Dave krasobluslení žere přímo chorobně. Vím, že během (jakéhokoli) šampionátu s ním nebude řeč. Stačí, aby tam byla malá ženská, chlap v přiléhavém lesklém oblečku, několik bruslí, nějaká plocha co klouže a někdo to přenášel do televize — a Dave (i jeho, jinak těžce nekomerční, sestra) je v sedmém nebi, hraničící s orgasmem.

Ale abych nekřivdil krasobruslení. Nemám prostě rád sport, vůbec (Pavlínka dodává, že to jde vidět). Nemám rád sport PASIVNÍ. Jak se někdo může bavit u něčeho, co přenáší televize? Nemám rád fotbal, ani hokej — i když tam hrajou třeba Jágr, nebo Nedvěd. Radši si začutám s kamarády na louce u nás v Náměšti (je fakt, že je to už hrozně dávno), nebo jsem rád hrával na táborech softball nebo volejbal. Ale abych musel sledovat tabulky? Já třeba ani nečtu (jako jediné) sportovní přílohy novin.

Samozřejmě taky gratulace Beránkové a Dlabolovi — i když nevím kdo to je.

O krasobruslení

Včera začalo (být televizně přenášeno) mistrovství Evropy v krasobruslení. Jo, jsem možná divnej, ale vážně místo bandy čutálistů sleduju mnohem raději tu dokonalou fúzi sportu a umění. A to, co včera předvedli naši — Beránková s Dlabolou — to bylo vážně téměř dokonalé. Klobouk dolů a gratulace k pátému místu!

O nespokojeném dědovi

Mimochodem, dnes do práce (MS) vtrhl naštvaný dědula a vrhl se na supervizorku z Tele2, že chce vrátit předplatné Mladé fronty (MS totiž zajišŤuje právě i tohle předplatné). Nikdo nevěděl, jak se tam dostal a co ho nutilo zajít si do firmy osobně (zvlášť když tvrdil, jak moc je nemocnej) a já vlastně ani nevím, jak to celé dopadlo (a proč to sem píšu? — to bude ta euforie), ale mezi námi operátory to vyvolalo krátkodobé pozdvižení v jinak monotónním pracovním dni.

O mých věšteckých schopnostech a důvodech k alkoholismu

MÁÁÁÁÁÁÁÁM TOOOOOO!!!!!! Moje nejoblíbenější písmeno abecedy je É! Uffff! Tenhle zápis bude postrádat jakoukoliv hlubokou myšlenku, protože jsem v absolutní euforii z toho, že jsem udělal jednu z nejtěžších zkoušek na žurnalistice a už mám skoro prázdniny! (Zbývá jen přepsat jednu práci, to už bude ale zívačka.) Přemýšlím, jestli už bych se KONEČNĚ neměl vožrat

Jeden Monitor vládne všem, Jeden jim všem káže...

To byl horor. Včera jsem se s Pavlínkou a mojí Sestrou rozhodl dívat na nějaký film přes naši superplochou obrazovku. Do počítače jsem nainstaloval nejnovější ovladače pro GeForce4, přenesl počítač do obývacího pokoje, připojil S-VHS kabel, trochu pošteloval nastavení, aby se obraz netřepal a jal se dívat na animovaný film — Planeta pokladů. Vše proběhlo bez problémů. Ale až jsem chtěl zapojit počítač, kam patří, tak to začalo.

Vlastně nic nezačalo. Na počítači se objevila bootovací obrazovka, pak že startuje Windows XP a pak nic. Obrazovka zhasla. Zkusil jsem ji vypnou a zapnout, restartovat počítač, bušil jsem do obrazovky, do počítače, vytahoval a zase vracel konektor do počítače, domlouval jsem jim a nic.

Dnes ráno jsem musel počítač přenest zpět do obývaku (i s monitorem) a připojit zpět k televizi. Začalo nastavování.

Debilní nView se rozhodlo, že televize bude primární monitor a analogový monitor bude sekundární. Tak jsem nastavení několikrát změnil a vše bylo OK. Obraz se klonoval. Počítač jsem přenesl zpět. Chtěl jsem si ještě trochu pohrát s nastavením a ejhle duální mód asi znamená, že jako mám dva pracovní monitory. Bohužel na tom sekundárním nic nenastavím. Opět jsem musel počítač přenést a opět nastavovat via TV. Teď už to pracuje a na NIC (co se obrazu týče) nebudu hrabat.

Otázky na závěr:

• Je Windows XP vir?
• Jsou ovladače ke grafické kartě vir?
• Jsem nemehlo?
• Jsem vir?

O fotografovi — vydřiduchovi, jaderných referendech a zkouškách... zase

Vezmu to pěkně popořádku. Zrovna, když začínám počítat každou korunu, přijde pošťačka s dobírkou na 138 Kč. Chvíli jsem pátral v paměti, než mi došlo — fotky z imatrikulace. Imatrikulací jsem prošel někdy koncem listopadu, kde nám fotograf oznámil, že pošle asi čtyři fotky na naše adresy (myslím, že tenkrát ještě neco říkal o osmdesáti korunách) a kdo je nechce, nechť to nahlásí na studijním oddělení. Nechtěl jsem je za tuhle cenu, ale protože v tomto případě je jakékoliv pirátství prakticky vyloučeno, na studijní jsem nešel. V pátek to po třech měsících přišlo: čtyři fotky a jeden negativ. Každá fotka vychází na víc než třicet korun, což je i při respektování "umělecké" přirážky vydřidušství! Až najdu tu obálku, napíšu sem i jméno toho fotografa! Hajzla!

O víkendu proběhlo referendum, týkající se toho, zda lidé milostivě chtějí mít ve svém okolí úložiště jaderného odpadu, či nikoliv. Položit tuhle otázku tímto způsobem je, jako zeptat se někoho, jestli chce po hubě. Výsledek se dal čekat, krev se ve mně napěnila a teď už zbývá jen připojit odkaz . Hlupáci.

Před chvílí jsem dopsal onu tolik očekávanou zkoušku z úvodu do komunikačních studií. A pocity? Jábych si to éčko dal. Pokud se tyto pocity shodují s pocity, které jsem měl po dějinách, tak to mám v kapse. Doufám, že jo.