Tak ten test z Evropské integrace jsem napsal na 5 (slovy pět!) bodů!!! Splnil jsem tak dvoubodovou minimální hranici nutnou pro postup do dalšího kola 
a zároveň překonal svá očekávání i sám sebe. Příští test tedy musím napsat "jen" na skóre = sedm, což sice nebude nijak lehké, ale když na to sednu (jako že sednu!), tak to musí vyjít! Ještě že jsem se to dozvěděl už dnes. Zítra je apríl a vy byste mi určitě nevěřili 
.
Inspirován komentářem k jednomu minulému článku, rozhodl jsem se dnes kolem poledne prozkoumat svoje okolí. Strčil jsem si do uší sluchátka, ve kterých hrál božský Franta a šel do lesů...
Tak tento kout se nalézá asi 5 minut chůze od našeho domu. Brňáci závidíte, co?
Časem přidám celou galerii
Update 1. 4. 2004: Takže galerie je přidána, můžete se podívat jak to vypadá v údolí řeky Oslavy
Tak se opět po čase vracím, tentokráte téměř z Hradu. Odmlka byla způsobena nutností připravit se na průběžný test z kurzu evropské integrace. Právě jsem ho dopsal. A pokládám si otázku: Bylo to nutné? Kdybych se byl na celé učení vykašlal a užíval si pěkných i ošklivých dnů, dopadl bych pravděpodobně stejně. Potřebné bodové minimum je šest, počítám tak se dvěma až třemi, takže příští test musím napsat na devět až deset bodů, abych dosáhl celkového minima dvanáct. Pozitivní, že? 
Tak se zase hrál fotbal. Tedy ne že by šlo v Česku o výjimečnou událost, jenže o víkendu (si) zase hráli "fanoušci". Píšu je schválně do uvozovek, protože nevím, jestli se dá destrukce "nepřátelského" stadionu, kterou předvedli Brňáci v Ostravě, označit za fanouškovství. To takové krasobruslení je daleko klidnější. (Teď ovšem nemluvím o sobotním závodě žen, na němž se předvedl exhibicionista propagující http://goldenpalace.com 
.)
Tak mě znovu předběhli. Filip jako první zareagoval na reklamu na Savo. Kromě Levandulové ale český marketing reinkarnoval další obrovský osmdesátkový hit — Holky z naší školky. Účinek? Raciolky ani Savo mě tím pádem neberou. Naopak přemýšlím, jestli je na tom český hudební průmysl opravdu tak špatně, že se bude příštích pár měsíců (po šedesátkové rebelománii) zhlížet v osmdesátých letech minulého století. Mchd (= česká obrozenecká verze Btw. ), kdybyste někdo věděli, kdo má na svědomí tu úžasnou hudbu z reklamy na T-Mobile (jde o ty růžové polštáře), tak budu rád, když to budu taky vědět.
Tak takhle to nějak vypadá kousek za naším barákem!
Ono by už, skoro v dubnu, sněžit nemuselo, nebo ano?
Před pár dny jste se o mě dozvěděli, že jsem masožravec, ale tento fakt nevylučuje že mám vřelý vztah ke všemu živému.
Blaster, to je myšák mojí Pavlínky, lépe řečeno je to myš bodlinatá. Zamiloval si ji každý kdo ji spatřil, je to náš miláček. Pavlínka ji/jeho láduje hlavně slunečnicovými semínky a myška kyne Takže z ní roste malinká chlupatá kulička 
Časem dodám celou galerii naší myšičky
Současně s kurzem public relations probíhá každý týden promítání filmu v učebně audiovizuálního centra. A protože mi včera (nejen) publičko odpadlo, rozhodl jsem se zjistit, jestli ty reproduktory, co v AVC jsou, hrají stejně tak dobře, jako vypadají. Na programu byl film Malé ženy s Winnonou Rider, Susan Sarandon a Claire Danes — DVD projekce! Jsem rád, že jsem ho viděl. Malé ženy jsou přesně tím druhem filmů, které mi sedí: veselé i smutné zároveň, s notným nánosem melancholie, krásnou hudbou a vůbec... Příjemné pohlazení po duši, po němž mi nevadilo ani to hnusné počasí. A repro? Velmi kvalitní. Trochu bych stáhnul sub-woofer a zadní satelity dal opravdu dozadu, ale celkem OK.
Na koleji jsem doháněl zameškanou integraci a chystal se na kutě. Právě v okamžiku, kdy se duše má nacházela na hranici mezi bdělostí a sněním, mě vytrhl podivný lomoz. Stalo se to přesně v tom okamžiku, ve kterém když vás něco probudí, usínáte pak další hodinu (to bych vraždil). Několik obyvatelů kolejí (nebo policistů, nepodařilo se mi to zjistit), odvádělo dalšího obyvatele, který to evidentně přepísk s pitím. Tedy, jeho hlas zněl spíš nafetovaně, ale nechci být zbytečně paranoidní. Nadával jim do pičí a zmrdů a intonoval při tom, jako kdyby ta slova zrovna modeloval z plastelíny. "Co děláte? Proč mi to děláte? Já se ptám... proč? Proč se mnou tady mrdáte na schodech?" byla poslední slova, která jsem tu noc slyšel. Trvalo však další hodinu, než jsem usnul. Sladký kolejní život...
Dnes mi odpadla všechna výuka (jupííí), a tak nakládám s volným časem tak, jak nejlépe umím, vždy když nejsem u svého počítače, když se mi nechce jet na koleje šprtat dokumenty o evropské integraci a když je tak hnusně jako dnes.
Po dlouhé době jsem zavítal na nejprve tolik opěvovaný a později stejně tak zatracovaný Orkut. Kromě toho, že jsem nenašel Filipa Rožánka, jehož jsem si chtěl zařadit mezi přátele (taky deorkutizace?), brouzdal jsem po komunitách, které by mohly být mému srdci blízké. Do vyhledávače jsem zadával názvy svých oblíbených skupin. Orkut zareagoval až na Skyline, v cíli však čekalo překvapení. Komunitu totiž založil jistý Osmaan Shah. To by ve světě, kdy se v českých médiích skloňují jména jako Sámer Issa nebo Madalena Joaová nebylo nic zvláštního. Jenže Osmaan není Čech a jeho oblíbená kapela rovněž ne. A protože jsem v internetovém brouzdání čím dál zběhlejší (i když v tomto případě to práci nedalo), přidávám i oba odkazy: čeští Skyline a pravděpodobně američtí The Skyline. To jsou věci...
Ondra mi nejspíše taktně (on totiž psal o Českém lvu) přenechal prostor, abych se vyjádřil k českým prestižním hudebním cenám Anděl. Za to díky.
Přímý přenos z vyhlášení jsem sledoval od začátku až do konce a protože jsem plánoval svou diváckou účast zužitkovat na těchto stránkách, psal jsem si poznámky. Na následujících řádcích z těch nesouvislých hesel zkusím poskládat něco srozumitelného.
Za večer jsem zažil několik šoků. Všechny se týkaly skupiny Kabát. Prvním a největším otřesem bylo vítězství těchto "vypitých vlasatců z Teplic" (Ultramix č. 1, 2004) v kategorii Skupina roku. Zde se Akademie dost nečekaně připojila ke cválajícímu davu, jak označila fanoušky Ivana Chýlková.
Zarážející pro mě byla úloha moderátora. Nejen že jím byl dost slabý Meky (jeho humor z Potemží mi tentokrát moc nesedl), ale hlavně jsem nepochopil, proč tam vůbec byl, když hosty představoval anonymní předtočený hlas z reproduktoru. Nebo spíš proč hosty představoval anonymní předtočený hlas z reproduktoru, když na pódiu stál v tu chvíli zcela nevyužitý Žbiro?
Jestliže opravdu všichni účinkující zpívali naživo, pak musím smeknout před triem Black Milk. Od loňska se děvčata skutečně vypracovala a pokud i ona zpívla live (jakože se mi to nedařilo poznat), pak klobouk dolů. Celý večer mi pak vesměs dělaly radost nejroztodivnější hudební seskupení. Jen spojení Nohavica — Kabát pro mě bylo druhým šokem. K tomu se ale ještě vrátím.
Trapasy s velkým T pak byly neinformovanost oceněných o cenách ("Díky za ten šek... Je to šek, ne?") a obálky od České pošty. Proč proboha u nás ještě nevymyslely složky převázané sametovou stuhou? Také jsem nepochopil, proč byly žánrové ceny předtočené. Asi, aby se přenos moc nenatahoval. Budiž.
Kapitolou samou o sobě bývá kategorie Objev roku. Obecně ji lze vykládat dvojím způsobem: Buď je oceněn někdo, kdo se nově objevil na scéně, nebo někdo, koho zrovna ten rok objevila Akademie. Letos platilo to druhé. jak v případě nominovaného Divokého Billa, tak v případě oceněné Radůzy. Taky budiž.
Samotná Radůza pak musela být šokem pro celou širokou veřejnost. V mém okolí ji zná asi pět lidí, kteří jediní u přenosu nemohli říkat: "Ježiši, kdo to je? Nějaká Radůza?"
Na předchozí odstavec navazuje i fakt, že Akademie i veřejnost letos zaznamenaly Jaromíra Nohavicu. Všechny jeho ceny mu ze srdce přeju, zaslouží si je, jen se tak nějak nemůžu zbavit pocitu, že teď bude "in poslouchat Nohavicu". Zároveň věřím, že se Jarkovi podaří udržet si dosavadní odstup od médií a že ono zmiňované estrádoidní děsivé sloučení s Kabátem bylo opravdu jen pro ten sobotní večer!
Připravenost Akademie podle mě selhala v kategorii Videoklip roku. Jinak by se alespoň v nominacích mohli objevit ZKA4T — Polytea (jeřáb připravuje čaj) nebo EOST — Happy R (skupinu nahrazují kámoši z branže, třeba nanoru jako Katka Winterová).
Vlastně nevím, jestli mám být spokojen, nebo roztrpčen. Obecně se to nedá říct. Snad mi k definitivnímu utvoření názoru pomůže článek mého oblíbeného redaktora (a bubeníka ) Radka Bureše, který vyšel v posledním Ultramixu a do kterého se chystám v brzké době začíst.
Jsem masožrout, mám rád syrové maso (škrabané, ne mleté), takže když máme doma tatarák (domácí), to je pro mne menší svátek.
Mňam, mňam
Na stránkách FotoDům.cz si můžete objednat digitální fotoaparát (a to ne ledajakou šunku — např. Olympus C-770 Zoom) a oni vám ještě dají jednu korunu bez DPH.
Viz screenshot
Potřeboval jsem fotoaparát, digitální. Neměl jsem moc peněz a proto mě zaujala nabídka společnosti Digimat.cz. Twin Gate V3210 — 3.2 Megapixelů za necelých pět tisíc, to jde. Digitálním foťákům (vlastně foťákům obecně) jsem tehdy nerozuměl a tak jsem jim to zbaštil i s navijákem. Koupil jsem si ho. Fotil jsem. Zpočátku fotil bez problémů. Ale já se začal o digitální fotografii zajímat trochu víc a najedou jsem zjistil, že to není 3.2 MPx, ale pouze 2 MPx a že to byla tak trochu klamavá reklama. Ale fotil jsem o sto šest.
A pak se to stalo. Přesně v době Invexu začal můj V3210 fotit rozmazaně a to dost. To mě dožralo a hodil jsem ho do kouta. Po pár měsících jsem si uvědomil, že digitál potřebuju tak, jako tak. Takže jsem ho vytáhl z kouta a rozhodl jsem se ho reklamovat.
Pojistil jsem zásilku na 5000 Kč (a modlil jsem se, aby se ztratil ) a poslal do Digimatu. Chvíli se nic nedělo, ale někdy 14. 2. 2004 mi přišla SMSka asi s tímto znění: Vaše reklamace byla přijata 12. 2. 2004, posoudíme a do 30 dnů pošleme zpět. Čekal jsem.
16. 3. 2004 se foru nic nedělo, tak jsem do digimatu poslal popichující mail. 17. 3. 2004 dopoledne mi volala nějaká slečna z reklamačního oddělení a řekla mi, že moje reklamace je shledána "OK" (fakt to řekla) a že se omlouvají za prodlení, ale můj V3210 už nemaj na skladě. "Hm, co se dá dělat", řekl jsem si, "aspoň budou prachy". Ale že mi pošlou, jestli chci, vyšší model — Twin Gate Magic Shot 6630 a že prej když přepískli tu 30 denní dobu, tak nemusím platit cenovej rozdíl mezi oběma přístroji. Dobře, proč ne, pošlete ho.
V pátek 19. 3. 2004 přišel — Kouzelný výstřel šest šest třicet. Jeho vlastnosti (které mě potěšili, a které jsou lepčavější než u starého foťáku):
reálných 3.2 MPx)Kompletní popis (bohužel Digimatí stránky mi nejely v Opeře)
Takže uvidíme, jak dlouho vydrží fotit ostře
Mám Plugy (Koss), super sluchátka, absolutně dělaná pro mě. A myslím, že jejich cena je přiměřená — cca 999 Kč. To jen tak pro informaci, protože dnes jsem s nimi zažil super příhodu
Jel jsem ze školy a se svým spolužákem jsme si řekli, že vystoupíme na Maliňáku. Samozřejmě šalina byla narvaná a hodně inteligentních lidí ještě mělo na zádech baťohy. Já měl batoh na zemi, ale na něm připnuté dálkové ovládání k discmanu a v k tomu ovládání byly připnuté právě ty Plugy, které končily v mé kapse. A na určeném místě jsme tedy začali vystupovat. Proč by nám měli ostatní cestující uvolňovat cestu? Proč by si měli sundávat batohy? Skoro na konci, jsem dálkovým ovládáním o někoho zavadil. Ovládání s sebou škublo a začalo poletovat vzduchem. Já jsem setrvačností vystoupil a začal jsem ohledávat moje hudební zařízení (myslel jsem, že prdla spona na DA). Vše bylo v pořádku, ale kde jsou sluchátka? Doprčic, já je nemám. Dveře se zavřeli, šalina začala odjíždět. Podívali jsme se s Forestem (to je ten spolužák) na sebe. On se zeptal: "Běžíme?" Běželi jsme. Pro svoje fyzické předpoklady jsem to po sto metrech vzdal, Forest doběhl o sto padesát metrů dál a taky to vzdal. Během chůze k němu jsem mezi oddechováním říkal takový slova, který bych zde nemohl publikovat. Brno si po dlouhé době vyslechlo své. No nic udělal jsem někomu radost, litr v pr....
Takhle by to mohlo skončit, ale neskončí. Poctiví lidé ještě existují. Na další zastávce na nás čekala nějaká neznámá děvčata a už z dálky na nás mávala nějakým drátem. Ano. Viděli naši snahu dohnat šalinu a sluchátka našli a rozhodli se, že je nám vrátí (i když měli šajn, kolik ty Plugy stojí). Takže ještě jednou: Holky děkuju!!!
p. s. Ony ty závody s šalinama v tom horku, jsou výtečná věc
Dnes jsem konečně v tělocviku s názvem jazz dance uslyšel synkopy. Nacvičili jsme takovou mini sestavičku na jednu swingovku od Louise Armstronga. Nemůžu se dočkat, až to předvedu okolí.
Zachvácen náhlým přívalem jara vydal jsem se do školy od Výstaviště pěšky. Hudební kulisu v těchto dnech nejlépe tvoří rozpustilé jazzovky (dnes to byli Koop). Temné a nahořklé příchutě mě ale nezbavili. Chvíli potrvá, než ztráta babičky přestane bolet.
Delší čas jsem neblogoval. Ne že by nebyl čas nebo prostředky. Všechno bylo, ale byl jsem línej. Takže bych chtěl jenom napsat co jsem dělal v Neděli.
Byl jsem v Praze. Mé bývalé Gymnázium dělalo malý zájezd do města stověžatého. Tak jsem se s Pavlínkou zúčastnil. Jelo se hlavně do Břevnovského kláštera (tam se nám nechtělo) a do divadla Na Fidlovačce na hru Blboun.
V divadle jsem sa chlámali na celé kolo, ale sedět se na těch dřevěných lavicích fakt nedalo. Celé divadlo vypadalo jako jeden veliký Korzárský koráb Ale určitě všem doporučuji, za těch 280 Kč to stálo.
Jinak jsme se jen tak procházeli, protože v Praze jsem viděl snad všechno, takže jsem po ničem netoužil. Pavlínce jsem jen ukázal kostel Cyrila a Metoděje (kde postříleli parašutisty za Heidrichiády). Své vysněné KFC jsme opět nenavštívili a poobědvali u McDonalda (už vím proč tam chodí všichni zahraniční turisté — prostě to tam znají a nic nemusí riskovat).
Ale když jsme odjížděli, tak jsem si uvědomil jak mám rád to naše malé zaprděné Brno a Praha je spíš pro Japonce
Tak mi včera přišly ty reproduktory — Genius SW-5.1 Home Theater. Ještě jsem je ale nezapojil.
Držím smutek. Minulou středu mi umřela babička. Píšu to sem, protože vím, že je třeba dělat si v takové době drobné radosti (i když ta bedna od Geniusu váží 22 kg), a protože život bloggera není jen veselý a úsměvný. Je i hloubavý a smutný.
Můj WinAmp 5.01 mi přestal přehrávat WéeMÁčka. Reinstalace nepomohla. Ostatní programy WMA přehrávají. Co s tím? Mám jich docela velkej archiv, protože jsou menší než MP3 a Oggy můj iRiver iMP-150 neumí. Děkuji za jakoukoli pomoc.
Slíbil jsem to, tak to napíšu. Už je to ale dávno, tak toho asi vážně nebude moc (koho by to taky pořád bavilo číst, že? ).
Nedělní zátah na Kapucářku Když jsem minulou neděli čekal na Nových sadech na šalinu, pobíhala tam zase Kapucářka. Říkám jí tak i přesto, že v létě tu světlou bundu s tou legrační kapucou určitě nenosí. Zná ji každý, kdo se někdy prošel po trase Hlavní nádraží — Česká. I tu neděli si její lísteček četla spousta lidí. Jeden mladý pár se ale rozhodl zjistit víc. Neslyšel jsem, jak k tomu došlo, ale najednou jsem viděl, jak ji ten mladík pevně drží za ruku a něco jí vysvětluje (myslím, že k tomu došlo tak, že na ni zavolal a ona se otočila, jak pitomé). Kapucářka pak chvíli brečela, šla se otřepat k novosadské zdi a za chvíli se vrátila ke své staré práci. Někteří lidé nemají soudnost.
Úterní zátah v češtině Úterý se neslo ve znamení krutosti. Drsná J. S. vyhodila z kurzu češtiny asi pět lidí jen proto, že si nevzali Pravidla českého pravopisu, ačkoliv to minule zdůrazňovala. Celý trapný a ponižující proces byl způsoben potřebou zredukovat počet účastníků. Na základní škole by se tohle řešilo poznámkou, na střední pětkou. My jsme ale už na vysoké. V úterý jsem si tak ale opravdu nepřipadal. V kurzu naštěstí zůstávám.
Zátah revizora Ve středu, vale na poslední chvíli na tělocvik (jako vždy), jsem se poprvé v tomto semestru setkal s revizorem. Toto setkání doprovodil divoký incident se skupinkou lidí, kteří neměli cvaknuto a psa na vodítku. S revizorem se málem porvali a ten pak nechal šalinu chvíli stát na Mendlově náměstí a hrozil poplatkem 500 Kč/min. Opravdu tohle zažívají všichni ti brněnští "hrdinové", kteří jezdí na černo pravidelně? To jsem rád, že mezi ně nepatřím. Za ty nervy (a prachy) to nestojí.
Repro repro Ve čtvrtek jsem šel na přednášku, během které jsem zjistil, že na tohle fakt nebudu mít. Ještě to odpoledne jsem si ji zrušil. Za rok se ale těším. Bude to celkem legra. Jmenuje se Vnější vztahy EU. Volné odpoledne jsem využil k analytickému poslechu dvou reproduktorových sestav, z nichž jedné se snad brzy stanu majitelem. Ve Zvukové technice na Burešově se mi dostalo veškerého komfortu a Ediroly mě dostaly. V ElectroWorldu, kde jsem později poslouchal 5.1 sestavu už to takové pohodlí nebylo. Z obsluhujícího (kterého jsem mimochodem naháněl 15 minut) jsem měl malinko pocit, že ho obtěžuju, když si chci poslechnout své referenční CD. Přihlédnu-li k faktům, že EW je obří antiakustická hala, vždy plná desítek lidí, že tam ty bedny stály už nějaký pátek, takže je ti malí cikánci mohli už dost dodělat, a že jsem nesundal ochranné síťky, zněla sestava dost dobře. Rozhodl jsem se pro ni. Ediroly ale zůstávají mým snem.
Sobotní h.i.t. Tak i Prima znovu zařadila hudební pořad. Hodinová smršť dvaceti dvouminutových ukázek klipů mainstreamových hudebníků. Nemůžu se dočkat, kam dramaturg příště nacpe ty rozhovory a reportáže! Míše Maurerové bylo dáno méně prosotru, než by si zasloužila, a tak se snažila diváky zaujmout alespoň pár vulgarismy a podivným pitvořením. Ještě o něco víc mě zarazilo Eso, kam dramaturgie zařadila novinku od Kosheen a dokonce i Air. Pokus dobrý, leč neúspěšný.
Být v Orkutu v únoru, to byla prestiž, být v něm v březnu to je trapárna.
Mezi blogery je nová móda, likvidování svých účtů v Orkutu. Nejmenovaní naznali, že Orkut jim nic nedá, tak proč s ním ztrácet čas. Prostě stejně jak se na Orkutu objevili, tak se zas ztratili. Připadá mi to jak póza. Vždy být proti mase, i když to nemá logické důvody. Opravdu všichni čekali od Orkutu něco objevného, úžasného, plného nových zážitku a slastí? Já tedy ne. Ja si chtěl jen trochu zablbnout na internetu. Své konto časem nebudu sledovat, jako nyní, přestane mě to bavit. Ale proč hned smazat svůj účet a na ostatní se dívat skrz prsty a říkat si: "Vždyť jim to nic nedá?"
Pro mne je to jen další komunikační kanál, jak se poznávat s novými lidmy. Stejně jako mail, ICQ, mobil... Taky mi nic nového oproti bellovu přístroji nenabízí, ale kvůli tomu je přece nezavrhnu, nebo ano?
Přiznám se že ze všech nominovaných filmů jsem viděl pouze Nudu v Brně a to ne úplně do konce. Ale na druhou stranu skoro všechny moje tipy na lvy se vyplnily.
Ale začneme pěkně popořádku. Martin Zbrožek podal docela dobrý výkon a na tak 70% se vyrovnal Duškovu moderování. Bylo však vidět že samotnému to moc nesedne a potřebuje někoho s kým by mohl soupeřit a doplňovat se. Proto jsme se možná nedočkali takových těch "supertrapných" gagů jako rozflákané housle Deméterové (které jsem dřív žral) a slabý pokus o ně vyvrcholil polívání Martina Zbrožka a Ondřeje Havelky (což ale bylo fakt supertrapné ). Ale také jsem pochopil, že modelky a hokejisti jsou vesměs tupější stvoření a na takovéto akce by se neměli zvát (jako předávači cen), a nebo by se mohli zvát, ale bylo by jim zakázáno mluvit.
K filmům. Nepřekvapilo mě, že cenu za Nejlepší film získala Nuda v Brně. Tento film mi moc k srdci nepřirostl, ale chápu, že byl nejlepší o proti dalším nominovaným filmům. To samé platilo pro režii a mužský herecký výkon v hlavní roli. Docela mne překvapilo, že cenu za Hlavní ženskou roli získala Anna Geislerová, protože (i když jsem Želary neviděl) zde taky vedla Nuda v Brně.
Co mě však rozohnilo byl Lev za hudbu. Jan P. Muchow poskládal pár hezkých písniček do jednoho chuchvalce pro Jedna ruka netleská, ale s překrásnou původní symfonickou hudbou Hollywoodského stylu z Mazaného Filipa se nemůže rovnat.
Také nechápu to, že Želary byly akademiky poslány bojovat o Oskary a pak skoro ti samí akademici zvolí nejlepší film Nuda v Brně. Asi si mysleli, že pro Amíky jsou Želary dobrý etno , ale Nuda by měla podle mého názoru větší šance.
Tak jsem se původně chtěl rozepsat o událostech z minulého týdne, ale protože vždy nejdřív kontroluju poštu, narazil jsem na něco, co zcela přebíjí vše ostatní (i na to ale, doufám, dojde ).
Myslím, že se vrátil! Kdo? No ten e-mailový virus, na jehož jméno si zaboha nemůžu vzpomenout, a dokonce jsem se na ně zapomněl dneska zeptat i Ondry (ten to ale ví!). Jeho nová generace je ale úlisnější. Za posledních sedm dní mi přišlo snad patnáct stručných mailů se zipovou přílohou. Umísťovat odesilatele do spam filtru je zbytečné, protože z každé (mně neznámé) adresy přijde jen jeden mail. Navíc mají příponu cz nebo sk a chodí i od takových korporací jako centrum nebo seznam! Text zprávy je také stručný ("what does it mean?", "my hero", "reply" apod.). Nerozumím tomu. Pokud je to ten virus, co tyto zprávy rozesílá na všechna jména ve vašem adresáři, jak je možné, že mi chodí od lidí, které neznám? A jak je možné to zastavit?
Že jste to nevěděli? Tady je víc!
A to jsem si šel jen vyřídit poštu a pročíst pár blogů ...
Přesně v 10:30 (dnes) u nás zazvonila pošťačka. A nesla ho. Zaplatil jsem nekřesťanských 421 Kč. Ale budiž. Hlavně, že už je ta kilová knížka doma. Teď mě ještě čeká o ni boj se sestrou
Když jsem do Orkutu zadávál moji oblíbenou hudbu, tak jsem zapřemýšlel, co to vlastně poslouchám. Jasně trochu rokec, jazz, chill-out i vážnou muziku. Ale hlavně soundtracky. Kdyby mi někdo chtěl udělat radost, ať mě koupí nějaké CéDéčko-soundtrack Moc ale nemám rád takové ty soundtracky, kde se vystřídá Linkin Park s Marylinem Mansonem a napíšou na to Music from and inspired by the motion pictue. Ale to from by jste hledali těžko. Spíše mě berou takové ty opravdu symfonické orchestrální skladby (Matrix: Revolution, Pán Prstenů, Harry Potter ) nebo tklivé melancholické melodie (Amélie z Montmartu). A nejvíc se mi líbí dvě následující písně (to jsou fakt bomby, u kterejch mi běhá mráz po zádech):
Všem doporučuju k poslechnutí...
Jak lze jinak nazvat klamavou reklamu České pošty, kterou má napsanou na svých modrých Aviích. Prostě je to lež. Citát
Dnes podáte a zítra dodáme
se nezkládá na pravdě. Včera (Pondělí 1. 3.) mi totiž psali z Kosmase mail, že mi teda toho pátého Pottera posílájí. A dnes balík nikde. No budu nucen počkat na zítřek. Ale jestli to ve středu nedojde, to v Náměšti na poště zažijí čóro móro...
Jak jste si určitě všimli, původní "menu" začalo růst do obludné podoby. Proto jsem využil, že Richard H. publikoval odkaz na ikonkátor a já přeměnil "menu" do trochu vkusnější podoby (i když...).
Další věc, co se redesignu týče, je to, že jsem archiv příspěvků rozdělil do měsíců, a né do týdnů. Proto možná lehce budou zlobit trvalé odkazy, ale spíš ne
Pokud budete mít k novým skutečnostem nějaké připomínky, stačí se projevit v komentářích
Stejně jako Michal i já jsem vyrazil na ples. V sobotu jsem se objevil na 13. plese našeho gymnázia. Do auta jsem nasedal se smíšenými pocity. Na některé spolužáky jsem se těšil více, na jiné méně. Nakonec se mi podařilo promluvit se všemi zástupci první skupiny a druhé se taktně vyhnout.
Letošní ročník byl v mnohém jiný (nemám co moc srovnávat, neb jsem byl na tomto plese GTR poprvé, ale změny byly zřejmé). Konal se totiž v nově postaveném multikulturním zařízení u kina Pasáž. Prostory tak dovolovaly otevřít hned dvě(!) stage: Hlavní, oficiální, umístěnou v prvním patře a disponující nejmenším tanečním parketem ve střední Evropě, a vedlejší, alternativní ve druhém patře, která nabízela vystoupení mladých skupin.
A veselo-trapné střípky?
1. Zarážející poplatky, svíčky a květinky. Vstupné sto korun následovala desetikoruna v šatně (jsem zvyklý na pětikačku, ale přispívat do Matice se musí, ne? ). Jako náhrada zřejmě měly sloužit gelové svíčky pro chlapce a rostlé květinky pro dívky. Škoda, že jsem na tu svíčku při odchodu zapomněl. Hlavně, že mám papírek s programem!
2. Vystoupení mladé, nadějné zpěvačky. Údajně vítězka dětského kola Rozjezdů pro hvězdy (aspoň tak to kolovalo po sále) nás oblažovala svým překvapivě vyzrálým hlasem. Bohužel jsem zapomněl její jméno a od konferenciérů jsem se nedozvěděl ani, co to vlastně bylo zač.
3. Kamaráda Honzu jsem suverénně oslovil "Tome". Já jsem mu to ale říkal, že mu tak budu říkat!
4. Opilá company na druhé stagei. S přibývající noční hodinou stoupala klasicky i hladina alkoholu v krvi mnohých zúčastněných. Kapela Bed Infection poskytla cosi jako karaoke mikrofon všem, co ji chtěli podpořit svými zvučnými hlasy. A bylo na co se koukat.
5. Zvratky na fungl novém, blyštivém záchodě. To byl fakt humus.
