Blog Ondřeje Dúbravčíka

O páté větě na třiadvacáté stránce nejblíže ležící knihy

Řetězec Caterina — Blueskin — já uvádí:

1. Vezměte nejbližší knihu.

2. Otevřete ji na straně 23.

3. Najděte pátou větu.

4. Přepište tu větu do svého deníčku i s tímhle návodem.

Šmarjá panno, to jsem si zas dala! Když jsem totiž odmyslel okopírovanou první kapitolu z knihy o EU, ležel nejblíž Jedenáctý bílý kůň J. Skácela. Pátá věta je jednou z nejdelších v celé kurzivce:

"Byla by drzost, abych se jako pouhý člověk odvážil psát o zvířatech, která jsou tvory přirozenými, krásnými, odmítajícími vésti války, loupit na silnicích, lhát a plodit nemanželské děti."

Muselo se to stát

Ano, musel jsem to udělat. Poprvé v životě jsem z RSS čtečky smazal blog. Prostě už jsem nemohl dál. I když jsem si v ní zachoval i blogy které už nepublikují, tento musel z kola (čtečky) ven.

Byl to blog Radka H u l á n a. O to více mě to mrzí, že tento člověk, je původem z Třebíče, tedy mého dosavadního okresního města.

Proč jsem to udělal. Možná proto, že jsem puberťák, možná proto, že mám těžký obsťák a nebo možná proto, že autor o´blogu, tak nazývá své čtenáře.

Stačí uvést pár nadpisů, z jeho RSS kanálu:5% čtenářů má těžký obsťák!, Teorie stáda!, K čemu jsou české blogy?, Komentáře a registrace uživatelů, Tomáš Hodboď (www.orisek.net) je debil, Mladí klučíci a IT puberta

Tento článek je možná o ničem, jen takové tlachání, které se nezabývá SEO, nebo objektovým programováním, ale aspoň neuráží své čtenáře. Proto sbohem pane Huláne. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů, kterými si můžete obohatit svůj profesní životopis, rychlost alespoň 10MB textu za 10dní, ale hlavně!!! hodně bezmezných obdivovatelů vašeho EGA (Vy přece jenom nestačíte).

P. S. Chci dělat bakalářku na téma — Redakční systémy a publikování na internetu a už vím, který redakční systém neuvedu

O posledních zelených vlaštovkách

Jsou to asi dva týdny, co narukovali definitivně poslední branci. Bylo mi jich líto, zároveň jsem si ale oddychl — vojna mě mine! Třetí povolávací rozkaz, který měl po dvou odkladech definitivně potvrdit moji ne/schopnost býti brancem a čestně hájiti vlast tu naši českou (a přichýliti k tomu tam se velikému dubisku... ) a který měl přijít už loni, už zřejmě nepřijde.

Jo, to jsem si říkal před dvěma týdny. Minulý týden však na poště čekala doporučená zásilka z jihlavské vojenské správy. OK, říkal jsem si, třeba to budou chtít jen uzavřít, aby byrokratické administrativě učiněno bylo zadost. Půjde pravděpodobně jen o nějaký informační dopis, který celou tu rošádu uzavře.

Jo, to jsem si říkal minulý týden — před tím, než jsem dopis otevřel. Ona rošáda se totiž uzavře až poté, co se dostavím na přezkumné řízení, a to se všemi lékařskými potvrzeními jako dosud, tedy i od očařky, kde jsem byl "není to tak dávno".

Takže přemýšlím, kterou ze dvou možností si vyberu. Buď budu zase lítat po doktorech jako trouba pro potvrzení, že jsem stále alergický, stále krátkozraký, stále všechnomožný, nebo dám na Ondrovu radu (mimochodem na něj ten dopis čeká na poště taky) a do Jihlavy pošlu psaní ve znění "Omlouvám tímto svoji nepřítomnost u odvodního řízení, která je dle mého po změnách v legislativě naprosto zbytečná. S přáním hezkého dne bla bla bla..."

Změny ve fotoblogu

Chápu, že někdy se může archiv s x obrázky načítat pěkně dlouho. A určitě někteří, kteří nehledají moje fotografické pokusy, pěkně zuří, než se jim načte stránka. Proto od těchto okamžiků, bude fotoblog na adrese http://blog.dubr.net/fotoblog, popřípadě na něj směřuje odkaz v menu. V RSS budou generovány oba blogy a rozpoznat je můžete pomocí závorek na konci každé ukázky. Bude tam (blog) — když se bude jednat o textový článek, nebo (fotoblog) — když si já budu házet na web své fotky

O mně

Napíšu to jen jednou a nebudu to opakovat. Dlouho avizované odtajnění mé osoby konečně nadešlo. Proč jsem se odhodlal k tak radikálnímu kroku zrušit pseudonym? Abych zklamal Michala, který je ve svém odkazovníku téměř hrdý na to, že zná mou pravou identitu? To rozhodně ne. Jednoduše mě Dave Danger už nebaví. V době, kdy nás komentují lidé jako Říkejte mi pan S. (znám), Tajemný H. (tuším) nebo Steve Danger (nevím, vážně to není můj příbuzný), v době, kdy se bloggeři dělí do dvou polárních skupin (jedni si téměř paranoidně své soukromí chrání — třeba A. ,druzí na sebe prásknou skoro vše), chci já ukázat, že patřím spíše do té druhé. Za své názory se nestydím. Na tomhle blogu se navíc pseudonymy moc nenosí, investigativní novináři hravě mohou přes Ondru mou identitu vypátrat, tak proč jim práci neulehčit?

Všichni zvědavci, vězte tedy, že mé občanské jméno zní David Věžník, na světě jsem už dvaadvacet let, bydlím v malebné Náměšti nad Oslavou asi sto metrů od Ondry. Pár dalších informací ohledně mého studia, brigády nebo koníčků už jste měli možnost pochytit z dřívějších zápisků. V souvislosti s mým odhalením se rozjede nový žonglovací styl č. 2 s mou podobiznou — to pro moje fanynky .

Na úplný závěr ještě něco k historii jména Dave Danger a k vizuální podobě mého nového nicku: Dave Danger se poprvé objevil asi před třemi lety. V té době jsem začal chápat rozdíly mezi styly house, trance a techno. Do ruky se mi poprvé dostal časopis Tripmag (dnes XMAG) a mé hudební obzory se nečekaně rozšířily. V programu Impulse Tracker jsem udělal první tranceovou věc pod pseudonymem parafrázujícím DJ Dave Angela. O pár let později se objevuji v komentářích nejrůznějších bloggerů jako Dave D. nebo DD. Dnes už trance nedělám — o důvod víc Dangera opustit. Jako downtempový hudebník začínám používat značku i2. Tu vymyslel šéfredaktor regionálních novin, kam jsem dva roky přispíval — "idvě" jsou poslední dvě písmena jména David a první dvě písmena příjmení Věžník napsaná dohromady. K propagaci mého "nuevo ega" a jeho zažití teď budu pod svými zápisky používat zhuštěninu Davi2žník. Na ostatních blozích mě najdete pod značkou i2 nebo (pravděpodobněji) Davi2. Toť vše.

Holoubek (fotoblog)

Chápu, že sem dávám každou hovadinu, ale mě to tak BAVÍ

Olympus Camedia 720 Ultra Zoom

Už je moje nová hračka pěkně doma. A ja ji testuji a testuji. Oproti TwinGate mnohem lepší kvalita fotek(to je pochopitelné). Takže si můžete prohlédnout jednu testovací fotku — tahle kytinka roste před naším domem

Dnes budu celý den testovat

Pohyb (fotoblog)

Když je fotka rozmazaná, člověka to většinou nakrkne. Ale když je někdy fotka rozmazaná tím správným způsobem, člověk je docela potěšen.

Tohle jsem nefotil já, ale Pavlínka (a modelem ji ležela její kočka Tufinka). Možná proto je ta fotografie tak nedokonale dokonalá

p. s. Mimochodem, rozloučil jsem se s kompaktem od Twin Gate a poslal jsem ho zpět (celková nespokojenost) a už mám objednanou "skoro zrcadlovku" Olympus C-720 Ultra Zoom

O tom, jak využít volné minuty

Tak jsem byl na kontrole. Paní doktorka mě nechala raději ještě tenhle týden doma. Co z toho mám?

1. Velikonoce strávené doma, šlehání pomlázkou po telefonu, celkově to byl včera nezvyklý den.

2. Nedozvím se, jak vypadám v televizi, protože právě dnes si v kurzu češtiny budeme pouštět to, co jsme minule nahráli.

3. Když jsem se omlouval v práci, že ještě nepřijdu, cítil jsem se zase jako malej kluk. Nebo hypochondr. Ale já za to přece nemůžu! Vážně.

4. Nemusím si nechat nahrávat Melrose Place, Přátele ani 24 hodin, na kterých jsem tak trochu ulítl. Budu je sledovat "live" a mamča tak může vyležet chorobu, která ji zachvátila před pár dny (angína ode mě to ale nebyla ).

5. Stejně tak můžu sledovat MS v krasobruslení, které jsem si nahrál před pár týdny.

6. Možná přečtu na jeden zátah Ultramix, který jsem si koupil při návratu z kontroly. Jako příloha k němu vyšlo nové album Skyline (právě jsem ho doposlechl — jsem spokojen) a Algidance Chill-out vol. 3 (už se nemůžu dočkat na novou věc od Close Encountera). Teď jen sehnat někoho, kdo ode mě ty Skyline koupí, abych si mohl koupit "klasickou" 2CD-verzi.

7. Určitě bych měl ale přečíst něco z učebních materiálů, které jsem si v předtuše přivezl z kolejí. K tomu budu muset mít ale silnou vůli, doma je tolik lákadel...

8. Třeba počítač. Pravděpodobně se zas vrhnu na nějakou svou hudební tvorbu.

9. Nebo internet. Od půli března nám běží nový tarif, který obsahuje i volné minuty na internet, a to i ve špičce! Proto je tenhle zápis z odpoledne. (Off-line update: Ve špičce v době odpolední se připojit nelze! Špička je holt špička. Proto je tenhle zápis z večera.)

Vám všem přeju silný imunitní systém, protože, jak u nás včera řekl soused — doktor, "je to všechno kvůli tomu zkurvenýmu počasí"!

Ach ty banky

Moje maminka mi každý měsíc posílá kapesné, to je logické. A proč v dobách internetu, mobilů a DVD přehrávačů chodit s platebním příkazem do banky? Inu, poslala mi penízky pěkně skrz optické kabely do její banky tečka cézet. To se stalo v pátek. Dnes je pondělí a peníze se někde opozdily a účet zeje prázdnotou. A ani nevím proč? Peníze odešly! Na správný účet (několikrát jsme to kontrolovali)! Takže za to asi může to volno. Asi v bankách odcházející úřednice vypnuly všechny mašiny, kromě internetových serverů a nahodí je až v úterý ráno. Nebo musí každou transakci (i tu elektronickou) odsouhlasit nějaký úředník s razítkem? Bůh ví!

O pár antiaktualitách

Taky jsem chtěl napsat o pár věcech, které už ale dnes nejsou tak aktuální (každý zdravý blogger mě dávno předběhl). Třeba o poslední desítce SuperStar, která byla silnější, než se zdála. Zklamala mě jedna z mých dosavadních favoritek Madalena Joaová, a to hlavně svým sebevědomím (tím, že bude zpívat Whitney, jsem si byl jistej). Ta holka zpívá fakt dobře, ale bohužel to o sobě ví a svým postupem si byla dost jistá.

Myslím, že bránu do finále si tím zavřela. Naopak mě překvapila Šárka (I Will Survive v češtině) — její výkon mě vážně zarazil do židle. Do židlí mě taky zarážely výroky nebývale drsné a tvrdé poroty. Dost už ale o minulé neděli. Už se na nás tlačí poslední osmička s protivným Kořalkou v čele.

V úterý jsem se zvýšenou teplotou zkoumal v kurzu češtiny svou bublinu intimity (vzdálenost, na kterou k sobě pustím cizí osobu) a na kameru pronášel proslov na téma Role žurnalisty v české společnosti. Bude ze mě mediální hvězda! Více a lépe Michal S horečkou jsem pak zhlédnul film Nevěrné hry. Moc se mi nelíbil. Asi by se mi moc nelíbil ani kdybych měl obvyklých 36,5. Zuzka Stivínová byla ale jako vždy skvělá.

Podle kalendáře je to přesně měsíc, co umřela babička. Poslal jsem její příběh do Horáckých novin, zanesu ho ještě do redakce Náměšťských listů, kdo chce, má ho tady.

O věcech, které se nedají vysvětlit

Věc, která se zdánlivě nedá vysvětlit, je, proč jsem se zase přes týden neozval. Věc, kterou si já nedokážu vysvětlit, je, proč jsem už zase nemocnej. Tím vysvětluju tu první nevysvětlitelnou věc.

Divně jsem se cítil už v neděli, když jsem přijel na koleje. Na noc jsem vyškemral od spolužačky Paralen Plus. Pondělí bylo jaksi v útlumu. Necítil jsem se ani nijak zvlášť špatně, ani nijak zvlášť dobře (ráno a večer jedna tabletka P-Pluska). V úterý jsem v práci cítil zcela jasně, že na mě něco leze a večer po promítání už jsem měl horečku. Ve středu ráno jsem seděl ve vlaku na cestě ke své bvodní lékařce. Po angíně 1, angíně 2, která přerostla v angínu 3 ( o tom už jsem ani nepsal), jsem se tak dočkal angíny 4. Vážně jsem uvažoval o tom, že se buď nechám utratit, nebo zmrazit na tak dlouho, dokud nebudou vědět, co se mnou. Zcela do háje tím pádem šly veškeré velikonoční plány. Pondělí strávím doma. Ondra s Pájovou se mě sice snažili přemluvit k výletu, ale popravdě si nedovedu představit, jak si připravuji svoji antibiotikovou směs (tabletu rozpusit v troše vody, vypít, sklenici znovu napustit, vypít) někde na pláni za Mohelnem nebo na jindřichohradeckém náměstí.

Dnes už se cítím konečně téměř zdravě. Včera se vrátila chuť k jídlu, dnes potřeba osprchovat se. Ta je pro mamču znamením, že už je mi líp, a tak jsem dopoledne naloupal kastról s bramborami.

Hadcova step (fotoblog)(aktualizováno)

Kousek za Náměští je Národní přírodní rezervace — Hadcova Step. Je fakt,že takovou krajinu by někdo, kousek od jaderné elektrárny, nehledal. Ale my se tam dnes s Pavlínkou vypravili. Takže samozřejmě, můžete očekávat fotografie

Galerie samozřejmě bude časem následovat

Update: Galerie je tu! Toto trvalo

Textový ICQ indicátor

Člověk na mnohých stránkách vidí nespočet rozsvícených ICQ květinek, v horším případě různých blikátek. A tyto blikátka narušují design stránek. Každému by vyhovovalo spíše textové oznámení ONLINE/OFFLINE.

Tento problém se před nějakým časem řešil na Intervalu.cz, v něm však sám autor uznal, že script nemusí vždy pracovat správně. Tak jsem zkusil naprogramovat něco sám. Můj script jde na tento problém z trochu jiné strany. Ano, přiznávám, pracuje trochu zvláštně, ale myslím že bezproblémově. Každý si ho může vyzkoušet.

http://blog.dubr.net/icq status.php?uid=XXXXXXXXX&mode=text

Kde UID je vaše ICQ číslo a mode — je mód zobrazení. Pokud vložíte mode=text, script vygeneruje pouze textový výstup. Toto řešení je dobré, pokud vaše stránky jednou na PHP. Pak tento script můžete přímo vkládat přes include (což se však nedoporučuje z bezpečnostních důvodů) nebo parsovat. Pokud si s PHP nerozumíte, stačí vložit mode=js a script vygeneruje JavaScriptový výstup. Pak stačí do HTML kódu vašich stránek vložit:

<script language="JavaScript" src="predesla adresa, ale s mode=js"></script>

Obsah se bude vkládat přes JavaScript.

Zdrojový kód scriptu je docela prozaický a mnohým programátorským bohům se bude zdát směšný, doufám, že si mi moc nebudou nadávat, ale spíše konstruktivně pomáhat (na škole jsem docela proslulý svým originálním zpracováním příkladů, které v konečném důsledku fungují )

Nový styl (po dlouhé době)

Jmenuje se Sky. Je tam můj Hi-Res portrét, takže nic pro pomalý linky a malý monitory. Ale určitě ho uvítají čtenáři, kteří nemají rádí titěrný písmenka

Riskněte to s Polly

Dnes mělo být zataženo (i když převážnou část dne nebylo), tak jsme vyrazili do kina, do Olympie. Rozhodl jsem se, že budu řídit (vlakem se mi nechtělo, toho mám dost přes týden a Pavlínka odmítla vzít jejich auto ). Po dálnici moc nejezdím, neb nemám moc příležitostí, takže podle toho vypadala i jízda, ještě teď mám zpocené ruce.

I přesto jsme v kině byli za cca 40 minut, takže jsme měli fůru času obejít ty nechutně drahé butiky a hopsahejsa do kina.

Riskni to s Polly, je docela pěkný film. Ano, pokud chcete chodit na filmy, kde potřebujete filozofovat ještě pět hodin po závěrečných titulcích, tak to nebude film pro vás. Na druhou stranu pokud máte rádi Bena Stillera, Jennifer Aniston a pohodové romantické komedie, je to váš film.

Sice mě někdy vadily fekální scény (jsou tam asi dvě), ale na druhou stranu takové vyjádření lásky v závěru filmu, už asi nikde neuvidíte.

Takže vám nezbývá nic jiného, než to risknout... třeba s Polly

Hodnocení: 3,5/5

Koniklece kontra alergie

Tak moc jsem se těšil na jaro, že jsem si ani neuvědomil, že s jarem příjde i moje milovaná alergie, takže poslední dva dny jenom smrkám, láduju se Claritinem a jsem hrozně podrážděnej a na všechny protivnej .

Ale i tak jsme se dnes vypravili na Koniklece. Ne trhat, ale podívat se, popřípadně i něco málo nafotit (fakt si už potřebuju koupit paměťovou kartu ). Takže se z toho vyklubala příjemná procházka jarní přírodou a já docela zapomněl na písemku z Makroekonomie, kterou píšeme v pondělí

Celá galerie (omlouvám se za tu kompresi )