Neděle, 15. února 2004
20:58
O svatém Valentýnu
Už jsem to psal posledně — nesnáším svátek Valentýna. A abych ta slova podtrhl, vyrazil jsem s Pájovou a Ondrou na Valentýnskou show, která se konala v brněnském Špalku (Špalek je Velký špalíček). Na akci jsme dostali avízo od kamaráda, říkejme mu třeba S., který se dva týdny před tím stal členem pěvecko-taneční skupiny Perplex, která tam měla vystoupit s několika svými kousky. "Bude to bomba," lákal nás S.
Natěšení jsme se tedy vhrnuli do Špalku a s napětím očekávali, co se bude dít. Jako každá velkolepá show i tato začala o čtvrt hodiny později, kdy skončila, nevím, protože se tam nedalo kam sednout a ze samého stání rozbolely Ondru nohy. A protože Ondra byl ten den nepsaný vedoucí výpravy, opustili jsme besídku předčasně.
Slovo besídka, které jsem právě použil, je na místě, protože z velkolepé show ve druhém největším městě republiky se nakonec vyklubala akce, která by z fleku mohla do náměšťské cokolivny (rozuměj sokolovny, kde se pořádá cokoliv). Vezměme to třeba v abecedním pořadí:
anketa: Kdo byl sv. Valentýn? Pro tupé tu byly tři možnosti, z nichž by blbou vybral blbější.
Barbie a Ken: ústřední dvojice, která se proplétala davem lidí a nabízela anketní lístky. Jak podotkl Ondra, typická nabubřele valentýnská dvojka. Všechno cukrdlátkově růžové, ale zítra bude rozchod, protože Ken je buzerant.
barmani — číšníci: v programu se objevily dvě dvojice ze dvou škol (ten Valentýn je přeci o párech), aby nám předvedly, jak se profesionálně připravují nápoje či poháry. Je to takové to divoké šejkrování, házení s lahvemi, žonglování se šlehačkou a podobně. První dva připravovali poháry. Neměli to ještě v rukou, takže to trvalo trošku dlouho a nemělo to dynamiku. Aspoň ale odnesli všechno nádobí, které si přivezli, což se nedá říct o druhé, bratrské dvojici. Rychlost hudebního doprovodu o deset bpm vyšší, dynamika, lahev se ve vzduchu točila tak rychle, že ji nebylo pouhým okem možno spatřit, prostě šmrnc na poloprofesionální úrovni. Pak ale Mario zrušil sklenici, v níž měl téměř hotový nápoj a pak i láhev, z které připravoval reparát, a na zemi zůstal bordel.
moderátorka: Nechci urážet, ale to bylo fakt jelito. Chápu, že se člověk přeřekne, ale na ní bylo vidět, že by jí více sedlo, kdyby se byla narodila v Anglii, kde se neskloňuje (spojení "najděte si Bárbího a Kena", "pro Kennyho a Bárbí" nebo "Bárbí a s Kenem" mluví za vše). Perličky "vé vé vé velkyspalicek tecka cézet" (ne tečka) nebo "John Travolta s Olívií Newtonovou Pomlčkovou Johnovou" už jen dávaly tušit možný příbuzenský vztah s Kateřinou Snídaněsnovou Hrachovcovou.
Perplex: Údajně známé brněnské seskupení. Katastrofa. Za bombu bych to mohl označit jen, kdyby: jich bylo víc než šest, uměli tancovat a nezpívali na playback! Poslední argument se nám S. snažil vyvrátit tím, že se nám to jenom zdálo (koukali jsme na to shora), vzápětí však dodal, že jeho hlas zněl jinak, protože svou část ještě nestihl natočit. Také on umí tancovat líp, bohužel se na jeho výstupu podepsal těžký nedostatek zkoušek. Jestli to takhle chtějí zopakovat na svém dubnovém vystoupení, tak snad alespoň budou mít tolik soudnosti, že vstup bude zdarma.
Sečteno, podtrženo, já jsem se opravdu dobře pobavil. Ovšem ne vtipností, ale směšností. A to je sakrarozdíl.
20:43
Zase
Ano, zase. V dobrém i špatném smyslu slova.
- Zase mám krátké vlasy. Už jsem to musel shodit dolů, zima, nezima. Už jsem začal vypadat jako Sam z Pána prstenů
- Zítra zase jdu do školy. Ach jo
Podívejte se, jakej mám rozvrh.
Sobota, 14. února 2004
21:36
Dnešek v Brně
Dnes jsem byl celý den v Brně. Tradičně s Pavlínkou a Dave Dangerem. Udělali jsme si výlet do Brna spojený s vystoupením našeho kamaráda (v company, muzikálová skupina Perplex) ve Velkém Špalíčku. Ale k tomu se nechci vyjadřovat, to snad lépe a bohatším jazykem vylíčí Dave Danger. Jen k tomu chci říci, že tyhle Valentýnské akce, jsou stejně falešné jako sám Svátek sv. Valentýna. Všechno je o penězích a pokrytectví.
Chtěl jsem jen napsat o tom, jak jsem kupoval Li-Ion baterku pro Siemens C35i. Koupil jsem ji bez problémů, za přijatelnou cenu — 399Kč. A pak si ve vlaku čtu nálepku na zadní straně obalu baterie. Musím se smát. Nevím co si mám myslet. Tak je to Li-Ion baterie? Proč se k ní mám chovat jako k Ni-MH baterii. Poradí mi někdo?
Pátek, 13. února 2004
22:06
O tom, co se vskutku stalo
Kromě toho, že se lidem narodilo děťátko (a ne jedno 
), se za těch pár dní stala zase pěkná řádka událostí, o které bych se rád podělil. Rozdělím to do menších kapitol, ať se v tom dá lépe orientovat.
O mentálním bloku na blogu
V úterý k večeru jsem měl v práci pěkný řečový blok. Už jsem psal, že náplní této práce je něco jako telefonický spamming ? volá se cizím lidem a nabízí se jim služby. Měl jsem mluvit s nějakým mužem, ale zvedla to jeho žena. Slušností je, zeptat se, jestli by vám alespoň ona mohla věnovat chvíli svého času. Ta věta měla ukázkově znít: "Mohla byste mi tedy alespoň vy věnovat tři minutky svého času?", leč zněla: "Mohla by miste... mohla mi byste... mohla mi... sakra! Můžu s váma tři minutky mluvit?", doprovozená návaly smíchu a zvýšeným zájmem okolí (o koktu). Paní naštěstí pochopila, co jí chci sdělit, tak je věnovala. Korunovace úspěchem však neproběhla (ostatně jako obvykle).
O mém snu
Stalo se to ve středu dopoledne. Ve svém volném čase se věnuji hudbě. Řekněme na rádobyprofesionální technice ryze amatérským způsobem. K dokonalému štěstí chybějí jen monitory, rozuměj odposlechy, rozuměj zkrátka repráky. Chtěl bych něco lepšího, aby to opravdu znělo. Posuďte sami — moje současná výbava: zvuková karta ? 4 500 Kč, sluchátka ? 2 200 Kč, mikrofon ? 2 100 Kč. A do toho se mě Ondřej snaží nalákat na reprosoustavu za necelou tisícovku. A já se táži: Nevypadala by vedle toho všeho fakt blbě? I když, kdyby dobře hrála... Já nevím, z nějakého důvodu mám jakousi nechuť k sub-wooferům. Ale ta soustava ve dřevě za čtyřiapůl, kterou jsem ve středu dopoledne objevil v Electro Worldu hrála opravdu docela dobře, i se sub-wooferem. Navíc to byla sestava 5.1 velice pohodlným způsobem regulovatelná na stereo... Jsem příjemně nahlodán, jsa nucen brzy vyřešit nepříjemné dilema (původně jsem totiž uvažoval o stereosestavě za sedm tisíc).
O tom, že další gármyši mi nesmějí do domu
Chtěl jsem pořádné zimní boty. Takové, co mi v nich nebude zima a zároveň se nebude potit noha. Od bývalého spolužáka jsem dostal typ na boty značky Garmisch, které prý mají nějakou úžasnou membránu, která dokáže takové divy, že tu botu můžete nosit i v zimě i v létě a nikdy netrpíte. OK, řekl jsem si a jedny takové koupil. (A cena? Držte se ? 1 800 Kč.) Po návratu z testovací procházky(!) ve sněhu se mé palce nemohly dočkat teplých kamen a po obnažení ponožky jsem mohl definovat dokonce její "nacucanost" vodou. Ondrova poznámka, že ta super membrána, co pustí páru ven a vodu nechá venku, byla v mém případě našita obráceně, ve mně nahlodala červíka a botky putovaly na reklamaci. Když jsem to vyprávěl jednomu kamarádovi, zeptal se rovnou: "A impregnovals je?" No jistě že ne. Copak se to musí? Není tam kvůli tomu právě ta osmnáct set drahá membrána? Prý musí. Maje zúžený výběr, vzal jsem si jednou do sněhu podzimní polobotky za tři stovky z obchodu á la Vietnamci (leč solidnějšího), do nich tlustou ponožku. Palce úpěly, ale vlhkost žádná! Tomu vážně nerozumím. Impregnují je ve Vietnamu? Proč tedy nestojí dva tisíce?
Dnes jsem si jel Garmishy vyzvednout. Botky mi vysušili, naimpregnovali (celkový servis chvalitebný), já jsem je testnul a zatím bez vlhkosti. Co se týče mrznoucích palců, nevím, neb nemrzlo. Už teď ale vím, že tohle byly moje poslední gármyši, co jsem si koupil.
O svatém Valentýnovi
Zítra je ten děsivý, pompézní, nabubřelý, prachyberoucí, obchodníkůmskvělý svátek svatého Valentýna. Kdo to ještě nevěděl z nováckého zpravodajství, ohavných mailů (valentýnské letenky, valentýnská pohlednice od Nokia...), už to ví ode mě. Děsí mě ten trapný pocit, až své dívce (pokud kdy nějaká bude) budu muset vysvětlit, že se mi jako svátek zamilovaných daleko víc líbí doba, kdy začíná jaro, všechno se probouzí a ve výlohách je místo srdíček a pusinek něco mezi velikonočními vajíčky a vánočním jehličím... prostě první máj, a že bych toho Valentýna rád nechal jen tak prošumět kolem...
17:00
Opero, Opero... (Aktualizováno)
Slova chvály jsem na ni měl a ona teď tak zlobí. Přestala mi zobrazovat Rámce. Bez varování. Prostě se tváří, že to neumí, i když dobře ví, že dobře vím, že to uměla. A tak ohranou věc jako vlastní editaci vyhledávačů úspěšně ignoruje. Ach jo.
UPDATE 2
Díky neskonalé inteligenci Fóra Opery Richarda Holase , rámce opět fungují. Jen by to ještě chtělo ty vyhledávače.
Čtvrtek, 12. února 2004
12:40
Zdrcen ztrátou
Nikdy nebyl můj, ale přirostl mi k srdci tak moc, že od té doby co jsem ho musel vrátit, jsem nenapsal jediný příspěvek do blogu. Je to tak. Přišel jsem o notebook. Ne že by doma nebyl ještě jeden a půl (chybí monitor a jiné drobnosti), ale s ním si už do postele nelehnu (nevejdu).
Abych si spravil trochu náladu, tak jsem se přinutil přebrat a dotitulkovat seriál Futurama. Přebral jsem díly, co se mi válejí na disku a zjistil jsem, že z celkového počtu dvaasedmdesáti existujících dílů mi chybí sehnat už jen sedmnáct.
Taky jsem si už objednal Harryho Pottera 5. Nechci dělat reklamu, ale na http://www.kosmas.cz dávají do 21. února na Harryho slevu 20%. I s poštovným mě to vyjde pořád levněji než kdybych pro něj někam jel. V teple domova si na něj počkám. Přijít má v pondělí a to nemám školu. No a pak budeme chodit spolu na přednášky...
Včera se konala slavnostní premiéra. Poprvé v životě mi "Nápověda pro systém windows" pomohla. Hledal jsem zaškrtávací políčko jménem "přehrávat audio cd digitálně" (přes audio káblík připojím jen jednu mechaniku) a za nic jsem si nemohl vzpomenout kde jsem ho viděl. Schovávalo se, mrcha jedna, v ovládacích panelech pod ikonkou Multimédia, kam mě dovedla ona zmíněná Nápověda.
Úterý, 10. února 2004
17:52
Anketa (uzavřena)
Jaký používáte styl tohoto blogu?
Tak jsem tu anketu uzavřel.
Účast byla nicmoc (spíš nic, než moc)
Hlasovalo 7 lidí a to takto:
- Standart styl používají 2 lidé
- Ocel a kůže — 1 člověk
- Pán prstenů — 1 člověk
- Žonglovací — 2 lidé
- Strom — 1 člověk
Naprogamoval jsem on-line statistiku používaných (a měněných stylů), nikdo nikam nemusí klikat a systém pozná jaký styl návštěvníci preferují.
17:13
Ha ha ha, to je ale kýč
Teď jsem poprvé vstoupil na stránky Blueboard.cz. A musel jsem se upřímně zasmát. Server, který má v záhlaví nevinný kukuč štěněte a v zápatí Otakárka Feniklového, to je bomba. Bohužel tento server se nazabývá zvířaty (to jistě víte), ale anketami, guestbooky...
To je kýč jako prase. A ještě tohle všechno dostalo Stříbrné jehličí Že by na Mraveništi neměli vkus?
13:29
Pomozte!
Netradičně bez O... Nedávno jsem někde četl kouzelnou větu o kriticích. Zněla nějak jako: "Když někdo kritizuje moje recenze na cédéčka větou, ať napřed sám něco složím, tak ať napřed sám napíše podobnou recenzi." Originál byl ale lepší, trefnější, šťavnatější a výstižnější. Nevíte někdo, kdo to napsal a kde? Díky.
12:43
O tom, na co jsem zapomněl
Pro samé krasobruslení jsem trochu upozadil další záležitosti, které se mě dotkly.
Začnu tím, jak jsme chtěli jít se sestrou, Ondrou a jeho Pavlínkou konečně oslavit konec semestru. Vybrali jsme si sobotu — a to byla chyba. V Náměšti jsou totiž hospody o sobotách tzv. RESERVÉ. Chodili jsme od jedné k druhé a všude četli jen "obsazeno" nebo "pro veřejnost uzavřeno". V té poslední možné pak byli všichni ti, co si udělali to samé kolečko už před námi, takže plno. Nakonec jsme se rozhodli vyjet nad město do nově otevřené Fontány. Trochu draho, ale po těch nervech mi to už ani nevadilo.
Před pár dny Ondra projížděl blogovou konkurenci a objevil, že jeden z mých současných spolužáků taky tzv. bloguje. Pokud nás budete číst oba, budeme se v tématech "škola" a "zkoušky" občas shodovat. Zde je na Michala odkaz .
V neděli jsem zase koukal na tu naši SuperStar. Dozvěděl jsem se, že konkurzů bylo víc a trochu netradičně porota dojížděla za účastníky. Včera běžela část z Brna, mně teď hodně blízkého města, takže jsem čekal na někoho známého... a objevil: Hvězdičku z Rozjezdů pro hvězdy Madalenu Joaovou. Nehledě na to, co si o SuperStar myslím, Mady má fakt dobrej hlas. Její bratr (tuším, že její bratr, po Brně asi moc Joaů nelítá) navíc nedávno taky začal dělat v Media Servisu. No není to šance využít příležitosti a navázat kontakty a známosti?
No a konečně jsem taky letmo zahlédl novou tvář staré Novy (deset let staré). Podařilo se mi zachytit Televizní noviny. Pominu-li fakt, že grafika silně připomíná ty staré známé TV noviny ze sedmdesátých let, jejichž "bestofko" můžeme vídat na ČT2 a že i tady se zeměkoule točí obráceně, zarazilo mě i ohudebnění znělky, které je poměrně dost jednoduché a nevýrazné. Prostě bez mága Železného to už bude jenom horší (ono to už i za něj bylo hrozné). Nova taky začala znovu vysílat Dallas a aby se to nepletlo, tak hned i s Dynastií. Jestli to budou vysílat jednou týdně, mám o nedělní program k večeři postaráno na pár let. Džejáre, Sůelin, Alexis, Krystl a Blejku, vítejte zpět!
Pondělí, 9. února 2004
20:20
Jsem pokrytec...
Díval jsem se. Česko hledá SuperStar. Zase. Ach můj bože. Nemohl jsem si pomoc.
Takže ještě pár poznatků.
- Omlouvám se Ondřeji Brzobohatému, že jsem tvrdil, že je protlačen. Není! Má talent! Má talent jako...perfektní hip-hopovej beat
- Náhodou všichni zpěváci co neuspěli stejně nechtěli být SuperStar. Být uhlazený pop-frajírek, to ne.
- Porotci jsou MÁSLA!
- Všichni z Prahy (a z Čech obecně) si nás brňáky (moraváky obecně) představují jako hovada v kroju, mluvící echt hantecem a nabízicí slivovicu, víno a klobásy. Tož to né, já su původem Valach!
- Název Česko hledá SuperStar není korektní, protože, já su taky Čech (i když Valach) a SuperStar nehledám
16:17
Jak básníci...
Včera jsme s Pavlínkou, mojí maminkou a sestrou byl v kině. Na filmu Jak básníci neztrácejí naději. Vcelku pohodový rodinný film, několik okatých reklam na auta, pivo... Ale určitě mne neurazil. V mnoha momentech jsem se u českého filmu zasmál. Nemůžu ho porovnávnávat s Kameňákem 2, neb jsem ho neviděl (a ani neuvidím), ale i tak si myslím, že Básníci jsou lepší film. Pokud máte peněz nazbyt, běžte na to do kina. Ale v televizi si to určitě nenechte ujít.
O ženských představitelkách v Básnících
- Michaela B. (Šafránkova nová láska, Zrzečka, Veverka) je sympatická, hezká, celkem dobře hraje. Na svoji roli se hodí. Myslím, že je nejkrásnější ze všech Štěpánových krásek
- Tereza Brodská (Ute, Superpopelka) je dobrá herečka, bohužel roli měla napsanou tak, že vyzněla jako unylá ženská ve středním věku. Škoda
- Eva Jeníčková (Ava Jansen, Vendulka Utěšitelka) je hrozná. Připadala mi jako její vlastní vosková figurína, vysušena treska. A ten přízvuk byl "PeRfektní".
- Adriana Sklenarikova (paní Krásná) je krásná a to je všechno. Hrát neumí, ale aspoň umí mluvit (narozdíl od Evy). Hrála pštrosa (husu s dlouhýma nohama)
- Markéta Hrubešová (sekretářka ředitele) byla okouzlující. Čím starší tím hezčí. Výrazně zhubla a už se ve svých filmech nesvléká. Moc jí to seklo
